Náš hrdina má taky tříkolku. Invalidní, říká ji "moje kára". Jede k rybníku povídat si s labutěmi. Kolem auta – frr, frr. Nevydrží, protože dostaví se stav nejpřiléhavěji nazvaný nasranost. Stav tvůrčí, v životě lidském často užitečný, stav nebezpečný. Měsíce dohadoval se s úřady, aby na cestě zakázali to frčení. Kvůli kočárkům, koloběžkám, klidnému stáří seniorů, kteří v téhle části města moc klidných míst nemají. Leda za zdí na hřbitově. Tam budou mít klidu dost. Třeba brzo.

Teď dali zakazovací značku, víc značek, jejich výklad není jednoduchý. Ale to se náš hrdina dozvěděl později. Teď zaparkoval svou káru uprostřed cesty, rukou naznačil autům ať zastaví a vysvětloval. Někteří kývali, někteří se hádali, nebo chtěli hádat. Všichni si mysleli svoje a nebylo to asi lichotivé.

Smírčí kříž.
Bohumír Procházka: Novoměstská promenáda – sen a skutečnost

Pak přijel červený volkswagen. Ten o dohadování nestál. Řidič vystoupil z auta a vytáhl průkazku. Ukázal ji na vzdálenost víc než dva metry, tady nečitelně. Aktivista nemohl blíž, stál před autem. Kdyby přišel blíž, samolibý frajer v kožené bundě by zabouchnul a ujel. Takhle nějak asi ukazovali své průkazky někdejší estébáci. Tenhle poslal blondýnu, spolujezdku. Opřela se do obtěžovatele a začala ho vytlačovat z cesty. Ten křičel o pomoc. Kousek odtud, na obě strany byli lidé, nic. Podařilo se mu stát před kapotou. Agresor zase najížděl. Zastavil 5 centimetrů od těla. Aktivista uskočil na poslední chvíli. Čtvrtou operaci kyčle by asi nepřežil. Tady střízlivý rozum zafungoval. A před tím?

Jel ke svým labutím a zmítaly jim dvě slušněji řečeno naštvání. Na frajera s průkazkou, který žije v přesvědčení, že on může všechno. Ta druhá byla stejně podivná. Jak je to s těmi lidmi, kteří tam stáli. Zná se s nimi, s některými si tyká. Slyšeli volání o pomoc. Byla to pro ně zábavná příhoda. Budou mít historku ke kafi.

Ještě večer sepsal oznámení na policii. Doložil fotkami.

Na Veselce, kam chodí za svým pivem se svou knížkou, snaží se od volkswagenu oprostit. Šum hospody, občas výkřiky, smích. Uprostřed toho byl sám. Samota je skvělá. Sám – vůl, kterej se do tohohle světa nehodí.

Bohumír Procházka (proChor)