Pro pracovní prostředí jsou stanovené normy. Psaní 300 luxů. Když vězni za socialismu ve Valdicích nesplnili normu, za to se trestalo, stěžovali si, že nemají na práci dostatek světla. S mísením denního a umělého světla je problém, každé má jinou barevnou teplotu. Tak jak je to?

Naši předkové měli v roubených chaloupkách, aby neunikalo teplo, malá okna. V knihách byla velká písmena, aby to málo denního světla postačilo. Při šití brala si hospodyně práci k oknu. S umělým světlem uměli hospodařit. V sednici byla jediná lampa nad stolem. Měla důmyslné zavěšení. Když se četlo, stáhla se dolů, když bylo třeba posvítit ke kamnům, vyjel lustr nahoru. Držela se černá hodinka, při které se vyprávělo nebo poslouchalo rádio. Taky bylo vidět, jak v kamnech pěkně hoří.

Skautský tábor v Netolici v červenci 2021.
Bohumír Procházka: Skauti aneb Jedna z ukázek skautského života

Ve studovnách knihoven má každý stolek malou lampičku, to napomáhá soustředění. A ztěžuje pokukování po půvabných studentkách, které taky brání soustředění. Ale doma, při intimních chvilkách, rozsvítí se při kafi a sušenkách svíčka. Živé světlo. Mistr Reynek, když ryl svoje půvabné gafiky s ovečkami, ve čtyři ráno, to své živé světlo bral z petrolejky a elektrické zhasínal. Při živém světle plamene se mu prý lépe pracovalo. Při tom klást vedle sebe ty jemné čáry bylo velmi náročné. Však také na všech portrétech má brýle.

Inu je se světlem problém a často děláme si ho sami. Zajisté se světlem plýtváme. Už dlouho neviděl jsem heslo: Nesvítí někde zbytečně? A u nápisu je vyobrazena žárovka. Já si svůj protest konám ráno, když obcházím byt za účelem hygieny a čaje s čelovou svítilnou. Svítím jen tam, kde je třeba a tak dlouho, jak je třeba. Protože maminka říkala, že častým vypínáním a zapínáním se žárovky a vypínače kazí. Činím tak, když všichni spí, i okolní domy. Vypadám při tom jako blázen. Ani mi to moc nevadí.

Bohumír Procházka (proChor)