Z Jaroměře přijeli Martina Pecinová a Jiří Pilař. Martina Střídala housle, flétny, kantelu, ale i hlas, podle toho, co právě zpívala. Jirka se držel kytary, harmoniky, asi dvakrát přidal tamburínu. Nepatřil k upovídaným. Ale u jednoho textu připomněl, že jej napsal pacient s roztroušenou sklerózou v Domově sv. Josefa v Žírči.
Nejsou upovídané ani jeho texty. Sám přiznává, že je spíš filozofující básník. Pokud zpívá svoje písničky, je tam daleko víc muziky, než slov. U lidovek ponechává tradiční slova, ale písňově, interpretačně, je upravuje. Martina vysvětluje, že kantela je vlastní výroby. Desku vyryli žáci ve Valdorfské škole. Tím dokumentovala svou příslušnost k alternativě.

Věru, nebylo diváků mnoho. Nebyla to řvoucí muzika, která přitahuje. Po deváté, to už se stmívalo, zněla ukolébavka. Ti kteří přišli, byli spokojeni. I hudebníci.
Bohumír Procházka