Muzeum, tedy i galerie, směly se otevřít 12. května. Bez vernisáže, tu ať si udělá každý dle svého vkusu. Však Roman Karpaš přijede 11. června na pátou podvečerní do Jičína a zájemce výstavou provede. Touhle komentovanou prohlídkou se všechno napraví.

Tolik umělců najednou, to je pořádná dávka různorodého kumštu, takže si diváci užijí. Vždyť mnozí umělci už shlížejí na své obrazy z druhého světa, někteří patří k mladým současníkům. Lze spatřit olej Herci Františka Jiroudka z roku 47, ale i obrazy staré dva roky. Najdete rozdíl ve stylu a provedení? Mnozí výtvarníci tu vystavující v Jičíně už byli, někteří vícekrát. Připomeňme Vladimíra Komárka, Josefa Jíru, Františka Grosse, či v Jičíně narozenou Evu Kubínovou. Patrně i další, nevzpomínám.

Hlavním cílem Romana Karpaše, který díla shromáždil je kvalita. A inspirace krajem. Tak přivezl do Jičína obrazy, kresby, plastiky a grafiku. Územní vymezení není podstatné. Nebo jinak – k severním Čechám patří i Hrubá skála. Krajiny, portrét, abstrakce. Reminiscence historické i osobní. Je tu Poutník – Turista sestoupivší z Ještědu a Sněžky zároveň, jakož i Vůz s ojnicemi. Je tu Yperit (tak se jmenuje bojový plyn) a Inferno, což v překladu znamená peklo, podsvětí. Výtvarný kumšt smí všechno. Zachytit zážitek, vzpomínku, či jen pohled na Novinu v kopcích.

Však vám to pan sběratel Roman Karpaš 11. června vysvětlí. A nebo taky ne. Někdo si myslí, že obrazy se nemají vysvětlovat, jen vnímat. Tak přijďte. Nebo prohlížejte sami. Paleta je velmi různorodá.

Bohumír Procházka