Ještě dříve, než vznikla tato malba jsem, jezdil do mlýna na břehu Bučického rybníka koňmi se sousedem Františkem Špicarem, otcem onoho malíře. Na Bučici stával původně vodní mlýn, kde se mlela mouka už za války. Ona cesta s pytli obilí lesní cestou a s moukou zpět do Mlýnce byla jedním z mých největších zážitků té doby. Později z toho mlýna udělali pilu, kde můj děda jako lesní dělník až do její ho zrušení pracoval. Postupně na to místě zbyla už jen zřícenina, patřící provozu PREFA, která s ní měla velké, ale nenaplněné plány.

Až po „sametu“ se do těchto míst vrátil život. Nový majitel přestavěl ruinu na penzion s oborou s mnoha zvířaty. Na břehu rybníka Bučice vystavěl větrný mlýn a hospůdku, která je dnes místem k romantickému posezení a láká návštěvníky z Jičínska i Nymburska k pěším vycházkám i cyklistickým vyjížďkám.

Chodil jsem do těchto míst jako chlapec s maminkou na houby, na lávky jsem vodil návštěvy a nesčíslněkrát fotografoval okolní nedotčenou přírodu, která tam je dodneška. Doporučuji návštěvu současných milovníků lesních zátiší, náramné ptačí rezervace a ráj pro houbaře. Stačí vystoupit z vlaku v Kopidlně a dát se cestou přes Kamensko a dál stromy chráněnou lesní cestou, která každého bezpečně dovede k rybníku. Nebo můžete vystoupit v Mlýnci a dát se od zastávky po žluté značce k lesu. Jím také dojdete až na hráz rybníka Bučice. A do třetice to jde i od nádraží v Rožďalovicích. Každá z cest je něčím krásná a jedinečná. Přeji každému, kdo se tudy vydá, mnoho pohádkových zážitků …

Olda Suchoradský