Výstava byla zahájena v sobotu 9. července slavnostní vernisáží, které jsem se nemohla zúčastnit. Celou expozici jsem viděla až následující úterý. Vešli jsme s manželem do místnosti. Překročením prahu jsem se přenesla do světa dítěte. Zase jsem byla ta malá holka, která pobíhá po nově zřízené samoobslužné prodejně hraček, všechny bere do ruky a nadšeně výská.

I tady jsem se radostně rozběhla nejprve k panenkám. Poznala jsem dvě, které jsem měla jako dítě. Měly jména po mých starších kamarádkách Jitka a Eva. Jitka se nesměla namáčet, protože prý byla ze sádry a rozmočila by se. Zato měla krásná modrá mrkací očka a „pravé“ vlasy. Ty jsem jí ve svých kadeřnických pokusech brzy ostříhala, takže vypadala jako oškubané kuře. Eva byla plastový „plaváček“. Na ní jsem zkoušela své lékařské a ošetřovatelské umění. Chudinka byla celá rozpíchaná, pořezaná a pomalovaná. Na výstavě se na mě obě přátelsky dívaly, jako bychom se dávno znaly a ony na mne dlouho čekaly.

Výstava "Nostalgie dětství" v Lukavci u Hořic.
FOTO, VIDEO: Nostalgie dětství aneb Panenky nestárnou. Na výstavě zavzpomínáte

Vtom jsem zahlédla velkého plyšového medvěda. Po něm jsem vždycky toužila! Běžela jsem ho pozdravit. Vedle něj se skromně krčil malý gumový Kačer Donald. Toho jsem mívala na stolečku u postele! Kdykoli šel táta okolo, obrátil ho a postavil hlavou dolů na jeho placatou čepici. Jak mě to tenkrát rozčilovalo! Dnes bych za to byla ráda. Jenže táta už nežije a zbyla jen vzpomínka vyvolaná hračkou na výstavě.

Také kočárků z nejrůznějších dob tam bylo hodně. Zaujal mě jeden pro panenky, který jsem odhadla, že může být starý tak 100 let. Vždyť v podobném kočárku určeném pro děti vozila babička mého tátu. Dochovala se rodinná fotografie z roku 1924, kde stojí babička jako krásná mladá žena v dlouhých šatech s vyšívaným stojáčkem. U sebe má téměř totožný kočárek, jako je ten na výstavě. Z něj vykukuje klučina, můj táta.

Zatímco já se nořila do vzpomínek, manžel nadšeně běžel ke stavebnici Merkur. S láskou listoval zachovanými návody, nábožně bral do rukou jednotlivé kovové prvky a doslova se s nimi mazlil. Vyprávěl, jakou stavebnici měl on jako kluk a co všechno z ní postavil. Pak uviděl plechový traktůrek na baterky s „opravdickou“ řadící pákou. To zjihl úplně.

V úterý 5. července byla v Sobotce na Šolcově statku zahájena vernisáž leteckých kreseb malíře Pavla Rampíra.
FOTO: Malíř Pavel Rampír vystavuje v Šolcově statku originální letecké kresby

Tak jsme běhali od jedné hračky ke druhé, sdělovali si dojmy a vyprávěli příběhy našeho dětství. Hračky tiše naslouchaly a snad prožívaly to dětské štěstí s námi.

Děkuji organizátorkám výstavy Monice Faltové, předsedkyni Kulturního výboru, a Marii Noskové za ten kousek vzpomínek a prožitého štěstí.

Chcete-li se potěšit krásnými hračkami vašeho dětství, přijďte se podívat do lukaveckého Obecního domu. Výstava bude otevřena do konce července vždy v úterý a ve čtvrtek od 15.30 do 17.00 hodin a v neděli od 14.00 do 16.00 hodin.

Zdena Zuzana Bednářová