Původně zdravotní sestra je nyní v důchodu už 20 let knihovnicí ve svém městečku. Má spoustu užitečných zájmů. V této škaredé době se baví ručními pracemi, ke kterým ji od dětství vedla její maminka. Vyrábí lapače snů, klíčenky, učí se drhání a háčkuje. Výrobky většinou rozdává lidem ku potěšení.

Zálibu ve fotografování v ní vzbudil už v dětství tatínek. Nebyl profík, ale hrozně rád fotil a fotky si sám vyvolával. Ona se motala mezi „tankem“, vývojkou, ustalovačem a miskami v jeho temné komoře. Už tenkrát ji to moc bavilo. A za první chmelové peníze v 15ti letech si koupila fotoaparát Flexaret. Dnes je focení už úplně jiné. Všechno si prohlédnete a nevhodné vyřadíte. Doba, kdy se s napětím čeklo, co z toho filmku vyleze, už je dávno pryč.

Co se týče PC, tak k tomu Světla přišla poslední rok před důchodem, kdy pracovala na hygieně. Tam prošla kursem, a pak už ji to neopustilo. V důchodu se to v knihovně náramně hodilo. Myslí si, že je technický typ. Má trpělivost a prakticky všechno se učí formou pokus - omyl. Samozřejmě, že musí občas požádat o radu někoho zkušenějšího. Doma má jen „noťas“, kde se fotky dají upravit v různých programech. Teď fotí hlavně mobilem, kde se taky mohou upravit. Chodí o francouzských holích a s foťákem je to už pro ni složité. Bohužel je omezena v chůzi, a tak čeká, kdy ji někdo někam - většinou syn - vyveze. Pak si focení naplno užívá.

Na výletech ji doprovází její věrná psí kamarádka Molly, kterou si před pěti lety vzala z útulku, vytvořila jí láskyplný domov a fenka jí lásku plnou měrou a bezmezně oplácí.

Olda Suchoradský