Z těch místních jsme nejvíce kamarádili s děvčaty Borovičkovými – Hanou, Helenkou a jejich malým bratrem Pepíčkem. Mám v rodinném albu jejich fotografii z těchto let. Scházeli jsme se u nás na zahradě. Pamatuji se, že jsem nejstarší Haničku učil hrát šachy a často jsme je pak spolu hráli. Hráli je později, a to výtečně, i její syn a dcera na škole v Rožďalovicích, kde jsem léta působil.

ukavecká knihovnice pozvala na besedu pana Zdeňka Hátle z Dobše a paní Helenku Noskovou Bartáškovou, aby prezentovali vzpomínky na květen 1945 v Lukavci a blízké Dobši.
Květen 1945 v Lukavci. V knihovně si připomněli dávnou historii

Dále to byly sestry Mařenka a Alenka Markovy. S nimi jsme se scházeli ke společným hrám takřka denně. Stejně tak jako s Ivem, synem pana řídícího na zdejší škole Vondráčka. Byl nám tak blízký, že s námi jezdil i na rodinné výlety do Českého ráje. Po létech se překvapivě objevil ve Mlýnci i se svojí manželkou a dětmi. To bylo krásné shledání po mnoha letech které nám připomnělo naše řádění na půdě zdejší školy, na zahradě a v jejím okolí. Takové vzpomínky nikdy z mysli neztratí. Naopak, s věkem dostávají ty správné barvy, které tehdejší dětské prázdniny pro nás děti z města tolik znamenaly.

Olda Suchoradský