O prázdninách se sestrou Evičkou v Mlýnci, při sklizni česneku na zahrádce.Zdroj: archiv O. SuchoradskéhoBabička s dědou byli už staří, ale přesto se u nich od rána do večera pracovalo. Na zahradě pěstovali česnek a my přijížděli na prázdniny vždy v době, kdy začínala jeho sklizeň. Česnek po ránu děda vytahal ze země a nechával ho na řádku oschnout. Odpoledne nastoupila babička, která z něj odrolila zaschlou hlínu, ořezala stvoly a tvořila z paliček česneku kytice. Ty pak zavěšovala na šňůru, aby na větru ještě dál schly.

My děti jsme pomáhaly tím, že jsme česnek přibližovaly k sedící babičce, aby nemusela stále vsávat. Za odměnu jsme dostaly na svačinu báječnou pochoutku. Byl to chleba potřený máslem a domácími švestkovými povidly. To byla pochoutka. A s vůní česneku všude kolem nás, šla docela dobře dohromady. I po takových létech cítím tu vůni a možná proto jsme byly my děti tak zdravé, neboť česnek je prevence pro dobré zdraví. Chtělo by to i dnes vyzkoušet proti coroně. Třeba by se osvědčil a my se zbavili hrozby, která nás v těchto měsících ohrožuje. 

Oldřich Suchoradský