V knížce nazvané Trestankyně, která pojednává o Růženě Vackové, rozebírá dění její autorka Milena Štráfeldová. Němci mučili, zavírali, popravovali, zejména v období po atentátu na Heydricha, české lidi. Mučení mělo za cíl získat informace o spolupracovnících. Aby odhalili skupinu, zabránili odboji. Komunisti potřebovali získat doznání o věcech, které ti lidé neudělali. Potřebovali postrašit národ. Tak připravili procesy, které měly předem připravený rozsudek. Procesy jako divadlo. Obžalovaní se učili své výpovědi. Pracující posílali petice, kde žádali přísný trest pro zrádce dělnické třídy. Tak bylo nespravedlivě odsouzeno a popraveno z politických důvodů celkem 241 osob.

Muzeum českého a slovenského exilu 20. století připravilo putovní výstavu. Panely zabírají hustě celou prostoru výstavní síně v zámku. Jsou tu osudy mnoha lidí. Příběhy statečných. Od politiků, spisovatelů, skautů, členů sportovních organizací. Vojáků, kněží, příslušníků české šlechty a dalších a dalších. Příběhy doplněné fotografiemi. Jsou tu fotky z trampských osad, z křesťanských bohoslužeb i z jednání politiků. Je tu Jan Masaryk, kněz Šrámek, Spisovatelé Tigrid, Peroutka, Stránský. Ten co napsal televizní seriál Zdivočelá země. O letci RAF, jak se s partou usadili na statku v pohraničí. Mnoho dalších osudů. Na dlouhém seznamu je i štábní kapitán Otakar Číla z Nové Paky odsouzený na 20 let.

Sál je prázdný. Za celé dopoledne 28. září přišel na výstavu jediný platící návštěvník.

Bohumír Procházka