Kliknutím zvětšíteZ Mlýnce to je snadné, lesy tu jsou na všechny světové strany. A klíšťat i komárů tam je přiměřeně a zatím neškodní. Vracím se ve vzpomínkách o 60 let a více let zpátky, kdy jsem těmito lesy procházel jako chlapec se svojí babičkou a dědou, lesními dělníky. Znal jsem tu snad každý strom a věděl, jakou houbu, na kterém místě najdu. Rostly tu všechny druhy, od podoubáků, dubových hřibů, přes kozáky, křemenáče, holubinky, bedly a mnohé jiné druhy. Vedle nich tu rostly i ty méně nejedlé, jako třeba bílý hřib hořký, nebo krásná muchomůrka červená, kterou ale babička neuznávala a řadila ji mezi „halapaš“, tedy skupinu hub nepoživatelných. Rostly tam i druhy silně jedovaté – jako muchomůrka zelená, citronová i tygrovaná.
Ale dost školení, nejsem zas tak velký odborník. Chci oslavit moudrost své babičky Marie, která nás při lesních toulkách doprovázela, a přitom nás nenápadně vychovávala lásce k přírodě. Vštěpovala nám několik zásad správného houbaře, z nich vybírám:
• Na houby vstáváme brzy ráno, abychom byli v lese první po lesní zvěři, která tu nocuje.
• Po lese se chodíme tiše, abychom nerušili zvěř a neupozorňovali na sebe další houbaře.
• Když najdeme houbu, chováme se nenápadně, abychom nebudili pozornost a nepřilákali nechtěnou konkurenci.
• Každou houbu opatrně vyjmeme, očistíme, oříznuté podhoubí zahrabeme, aby neupozornilo další houbaře na nalezené místo.
• Do hub které nesbíráme zásadně nepoškozujeme, neboť jsou houbaři, pro které jsou právě tyto houby tím nejlepším úlovkem.
• Nalezneme-li na místě prvou houbu, pečlivě místo ohledáme a místo nálezu obejdeme v soustředných kružnicích, postupně dál a dál.
• Do lesa chodíme raději s malým košíkem, aby nebyla ostuda, kdybychom domů nesli poloprázdný košík, vystavený zvědavým zrakům sousedů.
• O houbařské úrodě nikomu nevypravujeme, ani se svým úlovkem nechlubíme. Je lepší říkat, že výskyt hub není valný a že to ani nestojí za návštěvu lesa.
• Do lesa se dobře se ustrojíme. Je zvláště nutné vzít si řádné boty a oděv, který pokryje větší část těla, jako ochranu proti poškrábání a poštípání hmyzem.
• Proti klíšťatům v pavučinách je dobrá větvička s listy, kterou před sebou houbař pavučiny vymetá.
• Do ruky je dobrá hůl, která slouží jako třetí noha, když ta lidská uklouzne nebo zapadne a ta třetí ho zachrání před úrazem.
• V lese prší dvakrát (z nebe a ze stromů), takže v dešti se do lesa nechodí. T
ak milovníci houbaření, poučeni moudrostí mé babičky Marie, vyrazte při nejbližší příležitosti do svého pohádkového lesa. A když houby nenajdete, vůbec to nevadí. Kochejte se okolní nádherou přírodou a klidem lesů, které tu jsou po staletí a patří k historii našeho kraje i země.
Olda Suchoradský
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
