Potkal jsem se tu s několika Libaňáky a uvědomil jsem si, že pana profesora jsem v Libáni možná potkával, ale jen jsem o něm nic nevěděl. Ani jsem pochopitelně nic nevěděl o jeho díle, jen později jsem zachytil portrét Miroslava Krásného, který byl komunistickým odbojářem. Však na výstavě potkal jsem paní Klackovou, dceru mého učitele pana Vojtíška. Moc na pana učitele vzpomínám, on měl úžasný kabinet fyzikální, kde jsme s nadšením prohlíželi některé pomůcky. Ale kromě toho, možná hlavně, byl muzejník. A tak mi paní Klacková vyprávěla, jak pan profesor Silovský k nim chodil domů. Tenkrát už asi v Libáni byl jenom na návštěvě.

Netušil jsem nic o jeho díle, přiznávám ale, že mě vernisáž nadchla. Hnědá, se všemi odstíny a ve všech technikách. Dřevoryt, lept, suchá jehla, litografie. Vlastně jsem na výstavě neviděl jinou barvu. Hnědá stačila k tomu, aby vyjádřil všechno, co potřeboval. Tvořil samozřejmě okolo Libáně, v Praze i v cizině. Jsou tu portréty, architektura i úžasná, všemi malíři opěvovaná Libáňská borovička – známý symbol i místo vycházek.

Zahrada živlů a okolí.
TIP NA VÝLET: Magická Zahrada živlů uprostřed Krkonoš vás propojí s přírodou

Pokud bych měl charakterizovat výstavu jedním slovem, bylo by to slovo nostalgie. Napovídá tomu nejen barevný odstín, ale i některé náměty. Odborníky je Silovský nazýván malířem sociálních témat. Jsou tu bezdomovci na nábřeží, jsou tu shrbení rolníci při orbě či jiných pracích. Díváme se na dělníky v ostravských ocelárnách, kde pece či odlitky naplňují nás pocitem trochu zmatku, nepořádku, hodně i pocitem člověka, který v tom prostředí, ztrácí i jakýkoli životní optimismus. To ale i mnohem více potvrzuje oprávnění názvu sociální umění.

Kdyby bylo v galerii hluboké křeslo, rád bych tu seděl a přemýšlel o tom, jaký byl malíř člověk. Myslím, jaké byl povahy, jaké bylo jeho životní vyznání. Už není mnoho Libaňáků, kterých bych se mohl zeptat, kteří pana profesora znali. Však výstava stojí za prohlížení i přemýšlení. Vychutnat si, popřemýšlet, po svém. O tom jak někdy stačí jedna barva. Ale ona má tolik odstínů, dovede zobrazit tolik námětu, dokázat, jak dovede být život pestrý.

Bohumír Procházka (proChor)