Muzikál, jmenoval se Na mravenčí pasece, byl složen ze známých a neznámých písniček, taneční choreografie tvořily se za pochodu při všech volných chvílích, tedy i na vycházce a jinde. Divadelní vložky s rekvizitami ve třídě. Hudba – částečně paní učitelka u klavíru, částečně reprodukovaná.
Bylo plno. Rodiče i prarodiče rádi a právem zatleskali. Příjemné bylo sledovat cvrkot na jevišti i v režii. Kam učitelky přibíhaly a zase se vracely, neboť tu bylo třeba vzít dítko za ruku a postavit na správné místo, rozdat a sebrat harmoniky, utišit plačící holčičku či kluka… . Práce herecká prolínala se s pedagogickou. Co když se najednou chtělo herečce či herci čůrat?
Nevtíravě byly do scénáře vřazeny metody výchovné pedagogické práce. Například z písmenek sestavit slovo. Nebo na harmoniku melodii. Zatím hráli bez křížků a béček, ale ladilo to. Tanec je, zejména u dívek, nejpřirozenější projev. A rodiče tleskali v rytmu.
Bylo úžasné, když se při závěrečné děkovačce promísili na kraji jeviště dospělí i děti a potlesk nekončil. To jest, co snad v současnu nejvíc potřebujeme. RADOST, ÚSMĚV.
Děkujeme MŠ Fügnerova.
proChor
Bohumír Procházka
