A tak se u svatého Vojtěcha v dolních Robousích v sobotu 17. února začaly scházet masky.
Přišla kapela: Alžběta se saxofonem, Iva s houslemi, Tomáš s akordeonem, Viktor s bubnem. Masek mnoho. Tradiční medvěd s medvědářem, spousta cikánek, zajímavé, cikán žádný. Byl rybář, hokejista, jeptiška i mnich. Přijeli z Bousova, protože si na internetu přečetli o Robousích. Byli i kůň, hokejista, námořník lovec. A smrtka. Všude zapomínala kosu opřenou o dům. A z toho několik blbých vtipů. Raritou byl dřevěný vozík s dřevěnými koly. Nádhera. Umělecké dílo. Uvnitř něco bylo, nevím co. Ty láhve tem cinkaly. Do nákladového prostoru matky odkládaly své děti, chůzí už dosti uondané. Vždyť Robousy jsou velké a rozvětvené.
Chodilo se po staročeském zvyku dům od domu. Kapela zahrála, medvěd zatancoval s hospodyní a ta pak všechny pohostila. Kapalným, sladkým, i slaným. Nu, nádhera i pochutnání. V Robusích se slavit umí. Roobouští si umí užívat. Skvěle. Po sousedsku. Škoda, že ve městě se tolik sousedské vztahy nepěstují.
Masopust byl sousedské dílo. Obec, hasiči, muzeum… . Jičínské muzeum, které má svoje pracoviště na bývalé faře v Robousích, oživuje dění v obci. Nejsou to jen Vánoce, Velikonoce, masopust. Hasiči rozdávali po vsi při průvodu pozvánky na maškarní ples. Muzeum otevřelo po průvodu dětské tvůrčí dílny. I mnoho masek a kapela vznikly v muzeu.
Ještě ke kapele. Nedovedu si bez ní představit masopustní průvod. Je to požehnání, umět hrát. Je to taky dar od pánaboha ten talent hrát. Otvírá dveře. Spojuje lidi. Tam, kde docházejí slova, nastoupí muzika. Příklad: saxofon – Alžběta – výtvarnice – maluje, kreslí, ledacos vymyslí. Housle - Iva – loutkoherec. Na jejich představení Divadlo v batůžku se nezapomíná. Akordeon – Tomáš – univerzal. Proslul větou: Já jsem si zapomněl noty. Nepotřebuje je. Buben – Viktor – restaurátor. Opraví, části exponátu doplní. Že spolu hrají v téhle sestavě ? Může za to Masopust.
proChor
Bohumír Procházka
