Scenáristky Hana Wlodarczyková a Martina Komárková a režisérka Lenka Wimmerová se v chronologicky historickém dramatu o Barunce Panklové, od její puberty i adolescenci snaží na základě studie korespondence odstranit mýtotvorné nánosy zakrývající skutečnou historickou pravdu o spisovatelce Boženě Němcové a o jejím muži Josefu Němcovi, neúplatném a poctivém finančním úředníkovi, civilním povoláním celníkovi, asi o 15 let starším. Režisérka se snaží o objektivní a vyvážený obraz dramatického soužití manželů Němcových. Z drobných epizodických motivů se autorky snaží vytvořit pravdivou mozaiku manželské koexistence. Doceňují, že nebýt vzdělaného Josefa Němce, majícího jistý status a pozici státního finančního úředníka, dnes bychom řekli celníka v tehdejší společnosti ovládané tehdejšími společenskými normami, nikdy by se jeho Božena nestala tím, čím se etablovala – první a největší českou spisovatelkou. Její muž Josef měl na ni velký vliv coby angažovaný český a národně cítící vlastenec, zároveň poctivě a neúplatně plnící své služební povinnosti. A v duchu tehdejších norem pak na své romanticky založené manželce vyžaduje plnění manželských povinností. A zde, myslím si, autorky filmu příliš akcentují sexuálně erotické motivy, na můj vkus se až příliš pitvají v intimním životě Barunky. Chápu, že usilují o pravdivý vhled do manželského soužití a do koexistence Boženy a Josefa.

Jádro televizní minisérie předznamenávají již úvodní první záběry z roku 1861, kdy při manželské krizi utíká spisovatelka Božena z domova v Praze oknem do temné noci, aby pak autorky sledovaly vývoj jejího života od roku 1837, od námluv a provdání přes pobyt v Kostelci u Náchoda, Josefov až do roku 1839 v Litomyšli, kde se manželé Němcovi činorodě zapojují do společenského života, včleňují se i díky společenskému postavení Josefa a díky kráse mladičké Betty i do salonů vlastenecky krystalizující se české společnosti za národního obrození. Autorky to například zachycují v salonu vlastenky M. D. Rettigové v Litomyšli, kdy mladičká Barbora zaujme přítomné svou hrou na klavír, což vyvolá též radost a hrdost u manžela Josefa, jehož se zase dokáže zastat a intervenovat se svým prvorozeným synkem Hynkem v náručí novomanželka a prvorodička Betty u nadřízeného svého muže po jeho incidentu v pevnosti Josefov.

Farář Josef Kordík ze Železnice poslal do redakce fotografie aktivit z roku 2020. Patří mezi ně například výlet na Černou horu, vysazování doubků, mše za vodu ve farním lese či setkání spolužáků, kteří byli před 50 lety přijati na CMBF.
Uplynulý rok přinesl i mnoho aktivit

Shrneme-li, pak jádrem první části filmu Božena je zachycení dramatického vztahu novomanželů Němcových a zaujme nás expresivní herectví s důrazem na psychologický behaviorismus. Expresivní herectví dvou protagonistů, a to Anička Kameníková, ztvárňující mladší B. Němcovou, a jejího manžela si zahrál Jan Hájek, kteří svým výkonem přesvědčili. Režisérka se snaží zachovávat historickou autentičnost, reálie i místa pobytů Boženy Němcové.

Obávám se však, aby důraz na přílišnou sexuální erotičnost neoslabil umělecký účin televizní minisérie. Uvidíme. Počkejme si na tři zbývající díly TV filmu Božena. Pak budeme moc vynést definitivní náš hodnotící soud a názor.

PhDr. Jiří Uhlíř, autor čtyř knih o spisovatelce B. Němcové, například i knihy „Božena Němcová ve filmu a v televizi“ (1968, 168 stránek, kniha oceněna diplomem z Benátek, Itálie, 1969)