Už mnoho let se tak v Lodžii a okolí Čarodění konalo. Jako setkání, plné příběhů, úkolů, dělaní všelikého. Lidé všech věků se scházívali. Letos nemůžou, proto je Valdštejnské imaginárium, které v Lodžii sídlí, pozvalo do lesa. Tady každá sám, či v rodinném týmu. Koupili si knížečku, která se jmenuje Les zakletých duší a je příběhovým průvodcem. Devět příběhů podle starodávné legendy je v knížečce popsáno, ilustrací zobrazeno. Každý příběh je v lese zobrazen pomocí stromové hlavy. Na stromě jsou hlavy – ve kterých se uhnízdí ptáci, mají na to udělaný otvor, jako ústa, správné velikosti. Takové, aby vstoupili ptáčci, ale nevešli se predátoři. Jedna z těch stromových hlav dokonce hraje, u jiné si můžete na přiloženou trubku zahrát sami. Každá vám dá nějaký úkol. Je popsaný v knížce.

Na konce knížečky je mapka, takže malý orienťák. Kdo je trpělivý, všechno najde. Knížku sestavila Terezka Havlová a další přátelé Lodžie, tj. Ti, kteří převyprávěli příběh, ke kterému určitá stromohlava patřila.

Sám průvodce lesem zakletých duší je knížkou bájných příběhů. Ale plný zážitek je, čtete-li ji při putování lesem, objevování hlav. Neboť les, kterému Jičíňáci říkají Libosad, je sám o sobě úžasný. Nedejbože, aby tam někdo přišel uklízet. Popadané stromy, trčící pařezy, někde neprostupné křoví. A rybník. Vzadu rybník, zarostlý vším, co k bájnému rybníku patří. Z rybníku vychází strouha, přes ni lávka. Spravovaná, ale ne úplně. Lávka, jako do pohdky. Posadil jsem se s aparátem, a čekal, kdo se namočí do žabince. Dámy v letech se vrátily. Malé holčičky dlouho váhaly, ale odvážily se úspěšně. Jsou to zkušené lodžiové holčičky, které tu nejsou poprvé. Prostě kdo sebral odvahu, dobře přešel. A uvědomil si, že nic není v životě zdarma. Ale že pocit úspěšného překonání stojí zato.

Les zakletých duší zůstane dlouho. Do pohádkových hlav nastěhují se ptáci. Knížečka je k sehnání v kavárně Lodžie. Přijďte.


Bohumír Procházka (proChor)