A tak Ježíšek spinká v březových jesličkách, které jsou dílem Martina Dítě, stejně jako vysoká dřevěná chýše. Ta je zkrášlena drobnými světýlky skromného řetězu kolem vchodu. V noci to vypadá krásně.

Protože bydlím vedle parku, nabídla jsem se, že budu chodit světýlka zapínat, jakmile se zešeří, a vypnu je v hluboké noci. Každý večer se kochám betlémem, který začal žít svým životem.

Ježíška navštěvují hlavně malé děti s maminkami. Jedna babička se svěřila, že návštěvu miminka si její vnouček zařadil pravidelně do dopoledního programu. O dětském zájmu svědčí stopy malinkých nožiček kolem chýše, ať už ve zmrzlém trávníku, v blátě, nebo ve sněhu. Děti s miminkem cítí. Soudím podle toho, že jednoho večera měl Ježíšek na hlavičce bledě modrou čepičku, pravděpodobně dárek od nějakého dítěte. Jindy se objevila na spícím Ježíškovi bílá plínka.

Ve mně také Ježíšek budí soucit: Při dešti mu utírám uplakaná očička, vysmrkám ho a utřu pusinku. Při sněhové vánici mu osvobodím celý obličejíček od závěje.

Maria se sepjatýma rukama působí vyrovnaně a vroucně. Zato Josef s přísně upřeným pohledem vzbuzuje respekt. Ještě do Hromnic se mohou kolemjdoucí těšit s touto dřevěnou skupinkou. A jaké překvapení bude čekat v prosinci?

Marie Nosková