Nedívám se na televizi, ale zaujalo mě deset dílů detektivek z doby první republiky Zločiny Velké Prahy. Pro svou eleganci. Žádné složité příběhy. Lidsky příjemné. Když líbí, tak si googluju autory. Scenárista Zdeněk Zapletal. Ten, co před třiceti lety psal Půlnoční běžce. V jednom rozhovoru se vyjádřil, že v autorské tvorbě literární dospěl k zenitu, tak začal psát scénáře k televizním filmům.

V knihovně mi vyhledali Kobovu garáž. Čtu s potěšením v době covidové, venku sněží. Neměli to lehké, hoši v pasťáku. Mezi tresty byla samotka až na pět dnů. Ostříhání dohola. Zvláště pak, když nastoupila nová ředitelka, kovaná soudružka tam byla dosazena. Hned si nechala ušít slušivou lesnickou uniformu. Pasťák byl zároveň lesnickým učilištěm.

Když jsem chtěl vědět víc, googluju, najdu televizní film Kobova garáž, se Zapletalovým scénářem z roku 2003. Najednou vidím na obrazovce počítače přesně tu scénu, o které právě čtu. Valerie Zawadská v roli ředitelky. Přesně takhle jsem si ji při čtení vybavoval. Kniha film. Úžasné propojení.

Tož takhle to je. S literaturou, filmem, jejich autory. Najednou se vám všechno prolíná. Protože literatura, to je takový zázrak. Který si nás najde. 

Bohumír Procházka (proChor), Jičín