Přednášky. Zajímavé. Obsahem i přednesem. Kde se člověk v Jičíně dozví něco o ekologickém žalu. Atmosféře pomohla i přednášková místnost. Protože se barák bude předělávat, kdo ví jestli ne bourat, měli pořadatelé ledacos povoleno. Malovat po stěnách, cokoli nastěhovat kamkoli. A tak využívali. V lektorské místnosti pomalované stěny. Svěže, šťastně. Pár laviček, dvě matrace. Kdo chtěl poslouchal vleže. Nespal nikdo. Přišlo i 28 lidí. Věk asi minus 35. S výjimkou Čeliše a proChora. Ten si jedinej dělal poznámky a stejně je pak po sobě nepřečetl. Rozluštil slova. Například: Jak sociální sítě ovlivní náš život … Fotografie atraktivních lidí – to je idealizace života. … Fyzické násilí je nejčastěji s lidmi, které oběť zná … zájmy developorů versus štastné město … informační kontejnery … připravit logistiku pro případ, že budou odpůrci pronásledováni…

V Lukavci u Hořic se dne 13. září 2021 bude konat vernisáž výstavy Byšičky v obrazech, jejíž součástí budou upomínkové tematické kamínky malované obyvateli a příznivci Lukavce.
FOTO: V Lukavci malují kamínky. Tématem je mystické místo Byšičky

Ale trochu jsme se sešli, my lidi z přednášek, u čtení knih z dětství. Oni o krtečcích a Lindgrenové, já tam přišel s Vernem (Děti kapitána Granta). Teď si ty své věci z dětství začali rozebírat. Ukázali, jak je to v nich, ta dětská četba, stále.

Musím se omluvit Lebedě, že jsem se nestavil v jejich dílně. To je spolek, který v Jičíně skoro nikdo nezná, ale koná. Jsou takoví, že ani o publicitu nestojí. A přitom třeba vydali skvělou knížku Město. Chodili po Jičíně s kamarády, kteří to mají v hlavě jinak srovnaný a zaznamenávali jejich reakci. Slovní, grafickou, výtvarnou i jinou a udělali z toho jedinečnou knihu.

Tedy opět potvrzeno, že je Jinčí čin místo setkávání.

Dlouhá cesta přes Česko za Janem Zrzavým, K. H. Borovským, klášterem a I. M. Jirousem - Magorem.
Bohumír Procházka: Putování za Magorem

Jíťa – jestě rok do ukončení studia. Položil jsem blbou otáuzku: „Co teď ilustruješ?“ Přiznala, že vystavuje někde v Polsku. Nebo to bylo v Německu? A že se teď dala na krajinu. Zas blbá otázka, zda realisticky. A smála se. Jistě, že ne. Ten úsměv a černý šaty jí moc slušely.

Když jdu do pokojíčků, překračuju Moniku, která klečí na chodníku a něco píše. Tak ty pokojíčky. Jinčí Čin dostal pronajatej celej barák, kde měla dráha kdysi kanceláře, že si s ním můžou dělat co chtějí, že ho stejně pak město zbourá, nebo dočista přestaví. A tak pořadatelové nabídli umělcům, nebo těm, kteří se za umělce považují, ať si ty místnosti instalují na téma štěstí. Že můžou i čmárat po zdech. Nečmárali, hodně psali. I verše bez rýmu. Nápady. K tomu někde malovali, někde trojrozměrno. Nebo jen trojrozměrno.

Štěstí je růžové. Jako pyramida, do které se zbíhá růžovost z rohu místností. Štěstí jsou barevné korálky, na provázcích od stropu. Jak je trochu průvan, tak se pohybují a třpytí. Na zemi ja matrace, kdo chce vychutnat, tak třpyt se nejlíp vychutnává v leže. Ostatně na matraci dají se konat i jiné věci.

Jedna Kačka mi vyprávěla, že nahoře strávili s partou hodinu. Pak mi citovala některá psaní o štěstí nazpaměť.

Hudební variace ve Staré Pace.
FOTO: Hudební variace potěšily posluchače ve Staré Pace

Symboly štěstí. Tomáš mi tvrdí, že jsou to labutě. Ale taky pelikáni. Tak jsou všude. Volně k použití jsou tu labutě. Nafukovací. Malované. I plameňáci. Hlavně na pódiu, kde večer hrajou kapely. Moc se líbí jednomu dětičkovi. Mám fotku.

Chléb a hry. Ke štěstí třeba. Pivo je tuším lomnické, asi i jiné. Nestačil jsem ochutnat. A dobroty všelijaké ve stáncích. I hrníčky malované, a ozdoby všelijaké. I blešák. V dnešní době blahobytu dost oblíbený.

Místo setkávání. Pro mne i novinářského vyptávání. Jinčí Čin. Ročník šestý. Loni, když nebyl Jičín město pohádky, Jinčí čin nevynechal. Byl v parku pod hrází rybníku Šibeňák. Dali si pořadatelé za cíl objevovat a zveřejňovat zajímavá místa v Jičíně. Šli se poradit na radnici, dostali tipy. Tak pro letošek vybrali bývalé nákladové nádraží. Prázdný barák, dost velká plocha. Pěsto pronajalo za symbolický nájem, technické služby posekaly velkou plochu. Dobrá spolupráce. Práci s úklidem obstaral Jinčí čin a přátelé zadara. Potkal jsem tu už i jednoho kamaráda, který přijel pomoci z Olomouce. Atd.

To je jedna ze skvělých věcí, jak ta parta holek i kluků dovede dát lidi dohromady. Možná se o tom ani v Jičíně neví, nepíše. Oni o tom, o té publicitě, ani netouží.

Bohumír Procházka (proChor)