Děti zpovídaly rodinné příslušníky a zaznamenávaly jejich vzpomínky na dobu před rokem 1989 a shromažďovaly retro předměty. Měly možnost zapojit se do vědomostní soutěže. V hodinách výtvarné výchovy žáci a žákyně tvořili plakáty, transparenty a koláže, které později použili na výzdobu školních prostor.

14. listopadu proběhl projektový den. Školáci zhlédli různé dokumenty, besedovali s pamětníky, vyplňovali pracovní listy, poslouchali písničky, tvořili další výtvarné práce, četli vzpomínky rodinných příslušníků a prohlíželi si retro předměty z domova i ze školy. Projektový den zakončili v hale cinkáním klíči, kterému předcházela ukázka spartakiády a módní přehlídka.

V odpoledních hodinách se škola otevřela veřejnosti. Každá třída představila retro předměty. Návštěvníci si mohli prohlédnout staré školní pomůcky, výtvarné práce, dobové oblečení, Jičínské sametové noviny, ukázky samizdatové literatury a úryvky z Kroniky města Jičína z roku 1989 a jiné materiály. Mohli zalistovat i ve školní kronice a zapojit se do vědomostní soutěže. Každý z účastníků obdržel na památku dárek a mohl využít nabídky občerstvení, na kterém se také podíleli žáci naší školy a dvě paní učitelky.

Akce se setkala s velkým ohlasem, což potěšilo všechny, kteří se na přípravě podíleli.

Mgr. Jitka Víchová, ZŠ 17. listopadu Jičín

Listopad na Jedničce

V tom to je. Stačí nápad. Ano, ještě je potřeba pár lidí, kteří se ho chytí. Tak tohle se povedlo na Jedničce. Pardon, dnes se tady říká ZŠ Milady Horákové. Uspořádali vzpomínku na listopad 89 formou výstavy. Inspirovali žáky, aby přinesli předměty, které se tehdy používaly v domácnosti. Sehnali i originály novin, napodobeniny, či skutečné předměty. Byl tu i pravý policejní obušek.

Maminky dodaly i ukázky tehdejší módy. Inu výstava v chodbě byla pestrá. Včetně plakátů s originálními nápisy. Vojenské, či policejní uniformy, nebo alespoň čepice. Věru pestrá instalace. Samozřejmě bez odborného muzejnického zpracování, či uspořádání. Jistě byly i chyby estetické. Ale o to nešlo.

Důležité bylo, že výstavu připravily se svými učitelkami i děti. Hledaly doma věci, a sami je pak předváděly. I když samozřejmě bez odborných znalostí. Možná se od návštěvníků naopak mnohé dozvěděly. Kdo by nezajásal před starými fotoaparáty. Většinou sovětské výroby. Směna, Ljubitěl apod. Vždyť tihle kluci netuší, jak se vyvolávaly fotky v temné komoře. Jak bylo třeba rozmýšlet se nad každým snímkem, když film do Flexaretu měl jen 12 obrázků. Tedy nejen vzpomínka na Listopad, ale i výlet do minulosti, ne tak dávné.

V jedné učebně byla kavárna. U kafe poseděly zejména maminky. Řeči o dětech, obvyklé kávové holčičí řeči. Ale i možnost popovídat si s učiteli jinak, než na třídní schůzce o známkách a chování. Jedinečná příležitost přijít do školy i jinak.

Nakonec i popovídat si s dětmi i jinými, než svými. Jeden kluk mi na modelu ukázal zatmění měsíce. Bohužel debata nad knížkami vázla. Ale to my víme, že děti dnes nečtou Verneovky, Májovky, Ani Káju Maříka, či Ransomeho Trosečníky z Vlašťovky. Taky jsem viděl Timura a jeho partu. Alespoň nahlídnout, jak se tenkrát psalo a o čem se psalo.

Učitelé i žáci stali se krátce muzejníky. Škola jinými prostředky. Dobrá škola. Dík.

Bohumír Procházka