Odlišnost byla i v tom, že letos byl zjevný pořadatel – Milion chvilek pro demokracii. Pod patronací města. Pořadem provázel Tomáš Dvořák, se svou dvanáctistrunnou kytarou a písničkami, které před třiceti lety zněly. Moderoval Vojtěch Strašík, organizačně pomáhali ostatní mladí příslušníci Milionu chvilek. Pořadatelé neopomněli portrét Václava Havla a symbol Véčka. Ten byl k disposici se sadou fixů, aby každý mohl vyjádřit svůj názor na svobodu písemně.

Pořadatelé rozdávali leták Co chceme a co nechceme. Tam požadují politiky, aby respektovali demokratická pravidla a žádají, aby Andrej Babiš odstoupil z funkce.

Transparenty byly tři, prapory též.

Pan senátor Černín místo obvyklých politických frází vytáhl mobil a odcitoval dopis své dcery Zuzany z Bruselu. Píše v něm, jak je šťastná, že může žít ve svobodě. Vladimír Mikan, porevoluční poslanec, připomněl aktéry Listopadu v Jičíně. Mimo jiné zmínil primáře Krátkého, Radka Schovánka a divadlo Baret. Mluvil o hrdinství Jičíňáků v době, kdy ještě nebylo jasné, jak vše dopadne.

Jiří Vitvar hovořil o Jičínském apelu, který vznikl před dvaceti lety a prohlášení k němu vydali i letos jeho zakladatelé a studenti. Symbol odpuštění. Základním kamenem je respekt ke druhému a jeho názorům. Prohlášení apelu je nad všechny politické projevy.

Železnický farář Josef Kordík zavzpomínal na minulost disidenta. Připomněl zdánlivě odtažitý problém. Jak je důležité i dnes v případě úmrtí člověka připravit důstojné rozloučení. Různorodý výběr řečníků, kteří mluvili věcně a krátce, se organizátorům povedl.

Závěrečnou hymnu zpívali účastníci i se slovenskou částí.

Setkání se protáhlo do tří čtvrtí na osm. Kdyby byly v Jičíně bulvární noviny napsaly by, že poklid starobylého náměstí rušil hlasitý hovor skupiny lidí u kašny. Seriozní tisk informuje o tom, že skupina věrných, která se schází u kašny třicet let, zůstala, vzpomínala a povídala. Probíraly se otázky velké i jičínské politiky. Společenské, kulturní i jiné dění. Dobře, přiznáme i drby z radnice. Protože svařák musí být dopit. Ano, každým rokem pije se svařené víno, dodané péčí Vlaďky, Jirky a Štěpána. Víno k oslavě patří – máme co slavit. Víno otvírá jazyk. A tak tu odcitujme výrok nejmenovaného politika: „To jsem netušil, že budu tak úspěšnej.“ Ale on opravdu ve své funkci odevzdává dobrou práci ve prospěch města.

Na tvorbě retro výstavy se podíleli sami žáci.
Oslava výročí revoluce na Jedničce z různých úhlů pohledu

Bohumír Procházka