Když přijel ve čtvrtek 27. listopadu do knihovny Martin Mejstřík, vhodné to bylo. Poslyšme: Student, novinář, zahradník, domovník, senátor, taxikář, vychovatel … Žije na Vysočině. Studentský vůdce r. 1989.

Na úlohu studentů v roce 89 se neprávem zapomíná. Mejstřík mluvil o nevídané brutalitě o Palachově týdnu. Líčil, jak se rektor DAMU Bojanovský svých studentů zastal. Mluvil o střetu na Národní třídě 17. listopadu, popisoval podrobnosti. Nejhorší byly červené barety. Komunistický režim je plánovitě učil tvrdému zásahu. Jednalo se o jednotky zvláštního určení.

Historici selhali, protože se dosud nevyšetřila osobní zodpovědnost jednotlivých činitelů. Nikdo nebyl potrestán. Důležitý byl mítink v Realistickém divadle. Tam vystoupení Tomáše Töpfera. Vzniká nápad na generální stávku. Milouš Jakeš povolal do Prahy Lidové milice. Měly ostré náboje. Armáda měla pohotovost. Předseda vlády prohlásil, že dokud tu bude on, střílet se nebude. Studenti formulovali své požadavky. Byl mezi nimi požadavek, aby v ústavě nebyl článek o vedoucí úloze strany. Aby se vyšetřily viníci masakru. Studenti a herci pořádali spanilé jízdy na venkov, aby lidé byli informováni. S komunistickým tiskem se počítat nemohlo…

Vyprávěl, jak se se Štetinou marně snažil v senátu prosadit, aby KSČ byla postavena mimo zákon. Do politiky dostávali se lidé nemorální. Jak to bylo při schůzce Havla s Čalfou? Nejsou doklady.

Přešel k současnosti. Systém je dobrý. Špatní jsou lidé v něm. V něčem byla za totality snadnější doba. Nepřítel byl jasný. Teď je problém, že nefunguje jeden ze tří pilířů demokracie – soudnictví.

Diskuse byla neformální. Lidé říkali své názory, lektor trpělivě vysvětloval, pověděl své stanovisko. Večer se vydařil. Více takových!

Bohumír Procházka