Michael a kumpáni, v počtu celkem šesti, jsou před dveřmi, hrají a zpívají. Stará muzika, ke svatbám i jiným příležitostem. Michal každou píseň vysvětlí, poví její příběh. Michal vyprávět umí, protože ví a zná.
Michael umí na každý nástroj, který je právě volný a kumpáni ho svobodně následují. Neboť muzika činí život barevnější .
Občané chodí Valdickou branou, tedy procházejí okolo. Někteří zasklívají, jiní se zastaví, ještě jiní postojí, či posedí. Jest tak, že vhazují peníz do klobouku. A není důležité proč. Na podporu umění? Možná se záměrem, s jakým obdarovávají se žebráci. I tak to kolemjdoucí myslí. Jejich věc.
Zajímavé je pozorovat posluchače. Dáma středního věku nesundá dost těžký batoh a čiší z ní zájem. Maminka s holčičkou usedne na práh budovy, a nevadí, že pomačká šaty, které ji sluší. Holčička pak tančí a je zřejmé, že rytmus umí. Milenci. Možná tu na dovolené, drží se za ruce, později i jinde. Cyklisté nesestoupí z kol, ale poslouchají. Hudba umí všelicos.
Docela pěkný nedělní podvečer a večer. Chvalme Jičín za to, že já už nevím kolikátý rok je, co se letos jmenuje Dovolená v Jičíně. Muzika jde za lidmi. Daří se proto, že Jičín je krásné město a jeho lidi se přičiňují.
