Za Vlastova mládí zejména v Jičíně byl aktuální název všesportovci. Tj. v létě běh, atletika, jezdilo se do skal, na podzim přespoláky, v zimě lyže. Přibyl později orientační běh. A jistě jsem některý sport zapomněl. Všechno tohle Vlasta Jenček provozoval a není podstatné, kolikrát startoval na různých Běchovicích, Kunraticích, či na krkonošské sedmdesátce. Hlavní ale, že to, co se naučil, předával a předává dál. Nejde jen o návyky rázu tělesného. Ve sportu je důležitá taktika, otázky morální, lidské. Sport vychovává nejen tělesně.

Vlasta absolvoval trenérské vzdělání a ve své sportovní i lidské výchově stále pokračuje. Je příkladem i ostatním, jak okolo sportu konat. Ne jen nostalgicky vzpomínat na „tenkrát“. Ale být trenérem, bafuňářem. A to je zásluha, za kterou cenu dostal. Krásným a neformálním úkazem je, že jedna z jeho svěřenkyň, Kateřina Hakenová, dala dohromady skupinu dívek, které svůj sextet pojmenovaly Six Brave, a přišly Vlastovi zazpívat. Tedy žádné objednané umělkyně z Prahy. Ale někdo, kdo Vlastu zná a má k němu vztah, podmíněný důvěrou a obdivem, přišel poděkovat. Skvělé potvrzení oprávněné volby laureáta.

Radniční mejdan, jak mnozí sekání nazývají, je jičínskou společenskou i kulturní událostí. Nová jičínská kronikářka, Marie Faruzelová, předala tu starostovi Janu Malému ročník kroniky. Moderátor večera, místostarosta Petr Hamáček otevřel kuloáry, Kupcovi své malé občerstvení, které nebylo malé. Účastníci jedli, pili, hodovali, povídali, dobrou vůli spolu měli. Neboť jsou kuloáry stejně důležité, jako akce sama.

Setkání. Nejen duchaplné řeči společenské. Lidé si tu probrali mnohé dění kulturní i politické. Kolik že nejasných, či sporných vztahů se tu objasnilo. Napětí povolilo. Pisatel těchto řádku potykal si tu se sportovcem a politikem. Chodili jsme okolo sebe, mračili se. Vida, setkání pomohlo. Jeden z příkladů užitečnosti setkání.

Bohumír Procházka