V r. 1862, jen rok po pražském Hlaholu, byl založen mužský zpěvácký spolek Ratibor, který dostal od hořických paní a dívek nádherný prapor, vymalovaný Josefem Mánesem. O osm let později založily svůj spolek i zdejší ženy a nazvaly jej Vesna. V roce 1881 vznikl hudební spolek Dalibor, který se kromě muzicírování rovněž věnoval práci osvětové. Všechny tyto spolky úzce spolupracovaly a jejich činnost nebyla nikdy přerušena. Ve 2. polovině 20. století vznikly jejich mladší odnože – Hořický komorní orchestr a pěvecký sbor Bona Vita. Město Hořice je svou kulturní činností výjimečné a má se právem čím chlubit.

Hořické muzeum chová ve svých sbírkách vzácné staré spolkové památky a mnohé zajímavé předměty jsou i ve vlastnictví jednotlivých spolků. To vedlo k myšlence zpřístupnit tyto památky formou výstavy široké veřejnosti a zároveň představit i současnou činnost hořických spolků. Výstava Pocta hořickým hudebním spolkům a lidem kolem nich je nově otevřena v prostorách hořického zámku. K vidění jsou nejstarší památky hořických spolků, Mánesův prapor, staré fotografie, kroniky, tisky i hudební nástroje. Připravena je také malá hudební ochutnávka. Výstava bude otevřena vždy v pátek a v sobotu od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin až do 14. března 2020.

V duchu hesla našich předků, sdružených v hořických spolcích, se nesla také čtvrteční podvečerní vernisáž výstavy za hojné účasti nejen samotných členů zdejších spolků, ale i jejich četných příznivců. Vernisáž zahájil Hořický komorní orchestr a výstavu uvedla ředitelka muzea Petra Zachovalová. O kulturním životě města a historii hudebních a pěveckých spolků pohovořila Oldřiška Tomíčková, historička muzea, která zároveň jako předsedkyně ženského spolku Vesna promluvila o současné činnosti pěveckého sboru Ratibor a Vesna. Slovo dostali i vedoucí a zástupci ostatních spolků Jan Sezima (Hořický komorní orchestr), Jan Bílek (Hudební soubor Dalibor) a Pavel Bičiště (Bona Vita). Účastníci vernisáže si poté prohlédli výstavu a při skleničce dobrého vína probrali vzpomínky i novinky spolkového života.

Oldřiška Tomíčková