S vlnou pracuji již 11 let a stále mě fascinuje ten proces, kdy ze špinavého rouna vzniká krásný, nositelný a módní výrobek. Chtěla jsem tento zážitek zprostředkovat Lukavákům a ukázat jim, že vlna je hodnotný materiál a ne odpad.
Připravila jsem své dva kolovrátky, česačku, česací desku, vřetánko, tkalcovský stav, stávek na tzv. cikánské tkanice i jehly na suché plstění. K tomu jsem přibalila vzorník přírodního barvení, zahraniční časopisy o vlně a mnoho hotových výrobků na ukázku. Slíbila jsem, že si účastníci budou moci jednotlivé techniky vyzkoušet.
V neděli ve mně byla malá dušička. Dopoledne bylo hezké teplé počasí a já měla obavy, zda odpoledne vůbec někdo přijde. Ukázalo se, že o původní řemesla je zájem. Na besedu přišli nejen obyvatelé Lukavce, ale i lidé ze Svatojánského Újezdu, Jaroměře a Kolína. Mezi návštěvníky byli i manželé, kteří chovají ovečky a přišli si vyzkoušet zpracování vlny.
Besedu milými slovy uvedla předsedkyně kulturního výboru Monika Faltová, která se o toto tradiční řemeslo živě zajímala. Nejprve jsme mluvili o různých vláknech, která je možné spřádat. Pak už jsme se věnovali výhradně ovčí vlně, její kvalitě a zpracování. Lidé si mohli prohlédnout rozdíly mezi zakrmeným nevypraným rounem a tím, které prošlo šetrným praním. Osahali si vlnu z plemene suffolk, alpaku i jemné merino a porovnali je s vlnou z masného plemene ovcí.
Účastníky besedy zajímalo, jak vlnu prát, aby nezplstnatěla. Ukázali jsme si, jak se vyprané rouno češe na česačce a co se dá s výsledným česancem dál dělat. Chovatelé ovcí si přinesli vlastní vypranou vlnu, kterou si sami načesali.
Besedovali jsme o barvení vlny jak umělými barvivy, tak přírodní cestou pomocí cibule, ořechových listů i plodů, kurkumy, bezinek a dalších přírodnin.
Ti nejodvážnější usedli za kolovrátek a zkoušeli upříst přízi. Ačkoli ve všech pohádkách jsou přadleny ženy, u nás v Lukavci se předení dařilo mužům. Jeden pán, kterému práce na kolovrátku opravdu dobře šla, si pak tu svoji upředenou přízi namotal na motovidlo a odnesl domů na památku.
K dispozici pro předení bylo i vřetánko, ale na to si nikdo netroufl. Není divu, práce s vřetánkem je o hodně obtížnější.
Na jednolistovém tkalcovském stavu jsem měla nataženou osnovu. Kdo chtěl, mohl si vyzkoušet tkaní jednoduchou plátnovou vazbou. Za stav usedali střídavě muži i ženy. Každý zkusil kousek utkat. Práce jim šla hezky od ruky. Také tkaní tzv. cikánských tkanic na malém stávku si jedna návštěvnice nadšeně zkoušela. Ani z jehly na plstění neměl nikdo strach, i když je pořádně ostrá. Když zajede do prstu, tak to hodně bolí.
V závěru návštěvníci obdivovali vystavené výrobky - pletené oděvy, tkané šály, háčkované šátky, velkou pletenou deku a plstěné drobnosti i velký šál zaplstěný do hedvábí. Návštěvníci opakovaně vyjadřovali údiv nad tím, jak dlouhý proces je, než se z ostříhané vlny stane hotový výrobek.
Měla jsem radost, že se beseda zdařila a že o tradiční řemesla je zájem.
Zdena Zuzana Bednářová
