Ti lidé, kteří na Štědrý den na Prachov chodí, nejsou žádní otužilci. Normální lidi, kteří se smočí. Pravda, někteří do skal z Jičína přiběhnou, nebo přijedou na kole. Někdo používá termín „jičínští všesportovci“. Pak se projdou ve skalách, dají si u Honzy pivo, pozdraví se, zavzpomínají.
Koupaliště Pelíšek není rybník. Kdysi slavné koupaliště. Pamatuji na ten pestrý plakát. Letos bylo koupaliště nepřívětivě nazelenalé přírodní.
Led se letos musel se prosekávat. Teplota vzduchu už v 7.20 hodin byla 7 stupňů Celsia. Proč tak brzo? Bývá tam klid. Plavcům se nepletou při vstupu do vody psi, ani tam nekřičí mladí, kteří tím, že se namočí, jsou si za hrdiny. Je radost takhle ještě za tmy podat si ruku s přáteli a říct si teplé lidské slovo bez frází.
Tradice? V článku z roku 2013 psalo se o „asi 30 létech“. Jarka Šmejc, který u toho asi byl, už to nepotvrdí. Ale s vysokou pravděpodobností můžeme mluvit o čtyřiceti letech. Dívek, mám pocit, letos bylo víc než obvykle. Jedna rodina, původem libáňskočešovská, přišla třígeneračně. Rozpětí od 19 do 83 let. Další podrobnosti nevím, ale Honza měl na „Turisťárně“ Lomnické pivo správně vychlazené.
Bohumír Procházka (proChor)
