Město Jičín ve spolupráci s ops Baševi otevřelo v pátek 29. dubna v podvečer na Valdštejnském náměstí výstavu s názvem Dlouhá cesta k samostatnosti: Dějiny Ukrajiny ve 20. století. Výstavu na dvaceti panelech připravil Ústav pro studium totalitních režimů a bude k vidění do 26. května.
Kdo čekal velkou účast Jičíňáků, byl možná zklamán. Pan místostarosta Hamáček ve svém úvodním slově pravil, s prozíravostí politika, že ani těch 20 lidí, kteří přišli, neočekával. Ve své krátké promluvě pak jednoznačně řekl, že i když jsme Slovani, máme k západu blíž. Tím vyjádřil jednoznačné stanovisko, kam patříme.
Tereza Dubinová je z Baševi, tj. z organizace, která vznikla z péče o židovské památky. Ale její aktivity jsou společensky širší. Důkazem je skutečnost, že se přičinila o to, aby putovní výstava do Jičína přišla.
Ve svém slově na pódiu pověděla, jak složité je někdy zaujmout stanovisko k dění ve světě. V Pobaltí ve svém čase vítali Němce. Proč? Zahnali ruská vojska, která v zemích plenila a páchala zvěrstva. Důležité je znát kontext a souvislosti událostí.
Tolik o slovech tu zaznělých. Teď o muzice. Zpívali Dana Račková a Lukáš Kosek ze souboru Milánosz, který známe z Lodžie. Náměstí vévody Valdštejna slyšelo skvělé ukrajinské lidové písně. Rychlé i smutné až tklivé. Takového rozsahu je část světa, zvaná Ukrajina. Jak pravila Dana, je na náměstí skvělé „echo“, tedy ozvěna.
Kéž se ozvěna nespravedlivé války, ozvěna napadení nezávislého státu ruským agresorem dostane i k nám, domů. A ve své mysli nepodlehneme štvavým rozumům různých Klausů a Okamurů.
Bohumír Procházka (proChor)
