Materiál získal z poraženého jasanu v Libosadu. Pracoval tam, dílo dokončoval v Jezuitské koleji, která se dnes přezdívá Balbineum. Tady podílely se i děti návštěvníci dílny Balbinea. Opatrně, možná spíš symbolicky, leč spoluautoři budou moci hledět a svým blízkým ukazovat místo na soše, na kterém se podíleli.

Symbolika a tradice znamená v těchto místech mnoho. Generace jičínské i přespolní chodily sem a chodit budou, aby sobě zavzpomínaly a potomkům ukázaly a pověděly o tajemném člověku. Zbožném, přemýšlivém i kajícném. Možná někteří zamyslí se, kterou že knihu má na kolenou. Bibli? Herbář rostlin, který o svatojánské noci poví o léčivé moci přírody. Prostě knihu.

Vepřové hody v Jičíně.
Vepřové hody provoněly Jičín. Řezníci porcovali prase, vyráběli jitrnice i ovar

Neboť poustevníků není u nás mnoho. Pavel Kracík, historik, připomněl tři. Sochu s dalekohledem na skále hradu Sloup, kamennou sochu v Plzni. Ale jičínská má bezesporu nejvíc návštěvníku – obdivovatelů. O tom ostatně svědčí vysoká účast Jičíňáků i přespolních na odhalení, které můžeme nazvat poutí. Balbineum připravilo nejen pohoštění, ale i nabídlo drobné upomínky z dílen v koleji, které vznikaly z práce dětí, které rády do koleje chodily. Ke koupi byly i adventní kalendáře i leporelo – bibliografie Pavla Kracíka s obrázky Roberta Smolíka.

Počasí bylo nevlídné, ale lidé nikterak nespěchali do tepla. Byla to skvělá příležitost si popovídat, zavzpomínat. Diskrétně byl jsem upozorněn na návštěvníky. Neznámé, nenápadné, příjemně. Byli to lidé, kteří Balbineu, potažmo na grotu, poustevníka, přispěli věru nemalou částkou. Činili tak způsobem, aby zůstali neznámí. Protože ta pravá dobročinnost je neokázalá. Ano, tak vypadá význam relativně nenápadných jevů, jakými je poustevník. Tak pracuje nenápadná skupina lidí v Balbineu. I ostatních lidí v Jičíně, jejichž jména nejsou na plakátech.

A tenhle jev přináší naději tam, kde slyšíme hořekování nad tím, jak se máme zle a jak je všechno špatně.

Bohumír Procházka (proChor)