Start proveden systémem Le Mans. Kola odložena na vzdálenost 100 metrů, závodníci vybíhají, nasedají, vyjíždějí. Všichni se musí vejít do čtyři metry širokých otevřených vrat. Trať je dlouhá 72 kilometrů, nejvyšší bod je na hřebeni Kozákova 650 metrů nad mořem. Jede se z velké částí terénem, letos bylo na Dolech (i jinde) náležité bláto. Na trati je 5 pivních kontrol, poslední lahváč byl v cíli. Teprve pak se cvakaly elektrické stopky. Pro někoho to bylo nejnáročnější místo trati.
Pánové a kluci do šedesáti let mají povolen start jen na kolech formule Schwarz. To jest klasických kolech. Dvě brzdy, blatníky, světlomet, odrazka. Kdyby si někdo myslel, že Hillovy zásady vyšuměly, mýlí se. Přejímka je tvrdá. Zásady fair play se dodržují.
Každý si závod užívá po svém. Ne všichni závodí. Trať vede krásnými místy Českého ráje. Proč bychom si výhledy neužili? Proč si na pivní kontrole nepopovídat? Neodpočinout? Leč nikdo by si nedovolil trať si zkracovat. To je jedna ze skvělých zásad, které se ve sportu stále dodržují.
Počítejme. 72 kilometrů za dvě a půl hodiny (čas vítěze), to je 28,8 km za hodinu. Terénem, ve kterém výškový profil je pěkně kostrbatá čára. Vítěz starých pánů jel jen o 20 minut pomaleji. Nejrychlejší dívka o 40 minut.
Proč tohle všechno? Proč se na start postaví osmdeasátiletý Jirka Louda a dojede sestašedesátý? Proč se můžu radovat, že v závodě startovalo pět členů mojí rodiny? Proč parta kamarádů dá dohromady takový závod, kvalitně ošetřený, kdy výsledky okamžitě visí na internetu, na stránkách, které jsou pečlivě udělané? Proč tolik zážitků? Žijeme v krásném městě, kde kultura a sport má dlouholeté tradice a je tu spousta lidí, kteří sportují a okolo spousta těch, kteří pomáhají.
Bohumír Procházka (proChor)
