Hrálo, zpívalo, bubnovalo se na rozličných místech ve městě, známých i nových. To byste se divili, jakou má i chodba a schodiště akustiku. Ale asi to bylo tím, že tam přišel sbormistr Patrik z Káčka se svým dětským sborečkem. A nástroji tuned percusion tubes.

Setkání u kaple sv. Isidora.
FOTO: Spolek Isidor se o kapli stará. Letošní setkání bylo zvlášť půvabné

Inu novinek a zajímavostí bylo mnoho. Kupříkladu bubnování v kruhu na trávníku u lázní, které předvedla skupina Laďky. Skvěle si to dívky užívaly. Jakož i nové složení Literácy a Ritornello, protože kapela historických nástrojů a ještě starších melodií Michaela Pospíšila mění svoje složení podle toho, který muzikant či zpěvák má právě čas.

Jednou z pozoruhodných novinek byla Dušebudka. Ona přesně do svátku hudby nepatří, ale jičínská organizace Péče o duševní zdraví ji ke dni Slunovratu přiřadila. Je to vlastně přenosná zpovědnice našich duševních traumat. Zájemce se může vyzpovídat ze svých trápení slovně, dokonce vyslechnout si k tomu slovo odbornice, nebo jen vhodit svůj problém napsaný na papírku.

Matěj Kopecký jezdil se svým divadlem s vozem a koníkem. ProChor má svou Káru.
Matěj Kopecký jezdil se svým divadlem s vozem a koníkem. Já mám svou Káru

Na pódiu v parku vystřídalo se hodně kapel i jedinců. I tady radost pohledět i poslyšet. V podvečer tu dominovala ZUŠka mnoha uměleckých oborů. I zážitek posluchače, diváka, byl mnohobarevný. Muzikantky hrály se svými kantory na klavír čtyřručně, malá houslistka ladí si svůj nástroj a prožívá si svou trému. Z někdejších žaček staly se učitelky. Mezi účinkujícími vyskytli se rodiče s dětmi. Hrdost na děti byla oprávněná. I hrdost Jičíňáků a přespolních na své krajany. Není mnoho měst, které takto oslaví letní slunovrat. Máme v Jičíně skvělé lidi.

Bohumír Procházka (proChor)