Lada mě vyhazuje, protože vím, že nejlepší fotky a atmosféru zachytím těsně před představením. Když hlavní hrdina obléká košili. Tady se marně snaží dávat dohromady překlápěcí kalendář hesel všelijakých. Taky se při představení rozpadl, ale někteří si mysleli, že to patří k režii. Takže nevadí.

Skvělá koláž vtipů, písní, pěkných dívek a Adama , který na závěr byl trpaslíkem. Každý tu byl mnohým a folklor nepřišel zkrátka.

Ale stejně, když začal Šlupka Svěrák hrát znělku, některé oko zaslzelo. Moje ano. Byl dojemný, vousatý pán, jak nad ním zvukař držel deštník – slunečník. Protože pražilo na tablet, kde měl tahák na své hraní a on to nemohl přečíst.

Do obyčejného života. Svijany v bistru na náměstí, k tomu větrníky z cukrárny. Tady se dozvídám, jak by Šrámek na ženský. V hospodě ví se všechno. Akorát jsem si dost naběhl, když jsem se zeptal na volby. „Jez si svoje cukroví, a s námi se nebav,“ prvil štamgast. Musím vysvětlit, že si k pivu v Soboce nosím větrníky z cukrátrny. Ale nakonec rozešli jsme se v dobrým, že si budem každý volit svého Babiše.

Josef Jindra (básník). Dlouholetý člen literárního sopli jičínského. Návštěva skrze okno, tím bez kafe a formalit. U spisovatele nejbolestivější – Josefa zlobí oči. Nemůže číst, ani psát. Mluví o svých dětech a pradědech. A ožívá: „Máme tu pěknou lékárnici.“ A vypráví epizodu z fasování léků. Přece jen na důležité věci dovede zaostřit.

Takže kafe ve festivalové kavárně = zahrada Šrámkova domu. Někteří tu cosi zkouší, někteří jen tak zevlují, klábosí. Dívky zapisují přihlášené a vystavují kartičku bezinfekčnosti. Moje má číslo 120. Reakce Raportu se u skleničky probouzí (noviny se tisknou k ránu).

Prezentační dívky počítají: týdenních dílen 11, jednodenní 3, dětských 11, EXOD 1. Odprezentovaných zatím 110. To jsou ti, kdož si předem objednají nocleh, jídlo, přihlásí se do dílen apod., a zaplatí.

Raport. Vychází 4. rok, před tím Spav, nejspíš od roku 99. 1. číslo Raportu má 12 stran, náklad 60 kusů. Zatím. Cena 15, redaktorů 7. V redakci lidé různých řemesel. Je to vidět na článcích. Od fejetonu po odbornou recenzi. Některé fotky zajímavé. Nic výrazně rýpavého. Zatím? Nevolám po tom. Můj názor – rýpat ano. Urážet ne.

Na rohu náměstí potkávám ajznbona Kamila z Lomnice. Známe se z vlaku, jel fotit někde nad Labem hraniční kmen, kde začínaly Sudety. Vysvětluje mi co je Almárium. Já vůl myslel, že je to latinsky. Ale je to přestěhování almar (expozice) z Humprechtu v doěě stavebních úprav na zámku. Ale Humprecht je otevřený. Vyměňujeme si noviny a informace. Zajímaví lidé se potkávají všude.

Odpoledne začínalo v parku, obešlo kostel na farní zahradu a vyvrcholilo v Šolcově statku. Mělo pomalejší rozjezd, zahajovali nejmenší. Poněkud nesměle, tedy až moc potichu. Zajisté ale nepatří k tomu typu pořadu mikrofony. Poezie na louce má svůj půvab.

Poezie s hudbou. Violončelo je na záběr kolíbkou, smyčec miminkem. Symbolem i realitou byla pak montáž Lavička (text Václava Šolce) , která zazněla na zápraží Šolcova statku.

Vždyť Václav Šolc umřel mladý – 33 let. Aktéři pořadu Studio Šrámkova domu a ZUŠ Mladá Boleslav to pochopili. Dík, Lado Blažejová.

Dílo manželů Kavanových zaplnilo klenutou stodolu Šolcova statku a je tu právem. Nejen tím, jak sochy a obrazy jsou spolu s kamennými oblouky fotogenické.

Grafiky Evy Haškové ve velké světnici statku jsou provedeny náročnou technikou akvatinty. Náročné je i rozklíčování některých. To není hana. Akvatinta umožní mnoho jemných detailů, které teprve dokreslují smysl díla. Někdy třeba podle názvu doplnit si biblický, či jiný příběh. Je dobře, že nás k tomu dílo Evy Haškové vybízí.

Četli jste příběh části jednoho dne. Neděle pokračuje a Šrámkova Sobotka trvá až do soboty 10. července 2021.

 

Anketa: Komu nejvíc vděčíte za to, že jste tím, čím jste?

Hana Kofránková (* 1949 recitátorka, režisérka) K odpovědi jsme se vlastně nedostali. Vzpomínáme na její poořad na Vltavě jménem Osudy, kde byla jako rozhlasačka výjimečně tím dotazovaným. „Voni ty dva kluci přišli s mikrofonem neohlášeně, byla to čistá improvizace bez přípravy. Pak se dostáváme k tomu, jak v jičínském chrámu Sv. Jakuba recitovala Halase a jak měla trému. Teď, tady na lavičce v pauze, začíná: „Pane, nejsem hoden…“.

Jiří Šlupka Svěrák (* 1950, muzikant, se Sobotkou spolupracuje 25 let ). Otázka ho překvapila, přemýšlí. Roztáhne ruce a ukazuje s kolika dobrými lidmi se setkal. Blues, folk, jazz a další. Říká, že v muzice nemá rád pozlátko, hraní na efekt. Pak vyhrkne MAMINKA.

Lada Blažejová ( vede Studio Šrámkova domu, Učí na ZUŠ v Mladé Boleslavi, připravuje program, dílny Sobotky po celý rok. …). Jednoznačně RODIČŮM a hned doplní ŠÁRKA ŠTEMBERKOVÁ (vedla Studio před ní).

Adam Hošek (režisér a herec, básník, scénárista) Jmenuje: RODIČŮM, MARTINOVI ZAJÍČKOVI (Jičínský K – klub), JAROMÍROVI TYPLTOVI, JIŘÍMU VYDROVI z jičínské lodžie.

 

Bohumír Procházka (proChor)