Dělaly se květiny, bylo možné vyrobit si svou knížečku a vytisknout tam list. Ze špalíků, kterých je všude přehršle, učila Renata se svým týmem vytvořit loutky. Samozřejmě všude základní nejlevnější materiál – co se najde v přírodě. Dílny hádankové byly pod heslem Stromy a naše smysly. Děti, ale i někteří dospělí, ověřili si svůj hmat, chuť, zrak. Přirozeně skrze některé pohádky, protože v pohádkách najde se mnoho rostlin a jejich plodů. Dílen napočítal jsem asi třináct, ale možná jsem se přepočítal.

Brzo přestalo pršet, podle starého českého přísloví, že když mám deštník, tak neprší. A pořadatelé začali zpívat: „Už neprší, už neleje, sluníčko se na nás směje.“ Najednou byly dílenské stoly obalené dětmi a rodinnými týmy. Zajisté už dlouho běžela kavárna v maringotce, pekly se nezapomenutelné palačinky a nezdravé, ale výborné bramboráky. Začala divadla. Storytellingove představení o stromech. Kdo to slovo zná? Jde o vyprávění. Jedna herečka v parádních šatech, ale na nich kabát. Přecejen slunce studené. Ale svým vyprávěním děti zaujala. Kruh posluchačů na trávě sedících byl veliký. Vida, jde to dělat divadlo jen pusou. Když je příběh poutavý. Vůbec není potřeba bůhvíjaká výpravnost, kostýmy, hudba. Příběh. Příběh, který zaujme.

To Řeku, tu si muselo divadlo Damůza postavit, aby mohlo sehrát své představení o životě kolem vody. Voda byla opravdová. Tekla. I když u Lodžie žádná řeka není. Obstraly to kbelíky. Aby všichni viděli, byl divácký kruh menší a tak se představení opakovalo.

Jičínská galerie představila výstavu životního díla Vladimíra Silovského.
Nad obrazy profesora Vladimíra Silovského. Galerie ukazuje jeho životní dílo

Na představení vertikálního tance byla viditelnost dobrá. Odehrávalo se totiž na stromech. Kde jinde najdete desetimetrovou svislou plochu. Vlastně tyč. Strom. A na větvích pověšené lano. Studentky a studenti DAMU a JAMU předvedli úžasný tanec ve výšce. Měli na to oněch deset metrů vášky stromu a dobu, po kterou trvá slanění. Jedna z tanečnic, Markéta, mi pak vyprávěla, jak dlouho procházeli parkem, aby našly vhodné místo. Aby se mohlo konat úžasné a jedinečné představení site-specific art. Tedy představení vzniklé pro jediné určité místo. Vše knočilo, jak jinak, zasazením stromu.

Pak si maminky vyhledaly své poněkud studené dětičky, kterým se ale nechtělo domů. Kdo vytrval, odebraj se za zvukem přírodního rohu, už v úplné tmě, do lesa. Jen málo světel postačilo k tomu, aby se odehrálo každoroční korunovace královny stromů. Z poza peřezů vystupovaly podivné stromové bytosti, aby i ony, ozdobeny větvemi, a kořeny, zatančily na královninu počest.

Tma byla veliká, převeliká, ale Lodžie v dáli svítila.

Bohumír Procházka (proChor)

Do rubriky Čtenář reportér může přispět kdokoliv, kdo rád fotografuje, píše, zajímá se o aktuální dění a je ve správný čas na správném místě. Své snímky, texty i krátká videa můžete posílat na e-mail: regina.hellova@denik.cz. Děkujeme a těšíme se!