Sobota 12. června 2021.

V půl deváté vystoupil jsem v železniční stanici Česká Skalice z rychlíku Praha – Trutnov, do kterého jsem nastoupil v Hradci Králové po příjezdu Regionovou z Jičína. Klub českých turistů, odbor Česká Skalice pořádal toho dne 30. ročník pochodu Barunka. Nejsem na této akci poprvé, a tak vím, že blízká sokolovna se stává toho dne místem startu i cíle.

Desítky turistů, mezi nimi jsem se zdravil s přáteli z Nové Paky, spěchaly od vlaků k zaregistrování, jež probíhalo v souladu s opatřeními v covidové době. Bez dlouhých prostojů jsem se přihlásil na pěší trasu 25 km, převzal odznak s obrázkem spisovatelky, uhradil startovné a vyšel ochotnou pořadatelkou doporučeným směrem. Na křižovatce se objevila žlutá značka, která mne vedla ven z města po lávce přes náhon a po další lávce přes Úpu. Obloha nebránila slunečním paprskům hladit zeleň kolem.

Na rozcestí U Bažantnice jsem přešel na červenou, která vedla k nejznámějším objektům údolí v pořadí Ratibořický zámek s parkem, pomník babičky s dětmi od sochaře Otto Gutfreunda (odhalen roku 1922), Staré bělidlo, Viktorčin splav a Bílý most. U něho čekala žlutá značka, aby poutníky vedla přes Bílý kopec k rozcestí Nad Červeným mostem. Pak pokračovalo se po modré k Rýzmburskému altánu a do obce Žernov. Možnost vystoupat na rozhlednu jsem nevyužil. Následovala ves Třtice známa pramenem Ostré vody, kterou jsem zařadil do pitného režimu. Ve Studnici jsem se zastavil u Husova sboru i u kostela svatého Jana Nepomuckého. Kolem rybníka Špinky jsem došel do Řešetovy Lhoty k vlakové zastávce.

Trasa pochodu dál vedla po silnici přes Trubějov do Kramolny. Během krátké doby se zatáhla obloha a začalo pršet. Předpokládal jsem, že příchod i odchod deště bude mít stejné trvání, a tak jsem pokračoval v tričku a slabých krátkých kalhotách. Když cítil jsem chlad na kůži, bylo již pozdě pláštěnku vyndávat. Déšť však zesílil a já kráčel dál vodou která tekla po silnici. Minulo mne několik osobních vozů. Jeden zastavil a jeho mladý řidič nabídl odvoz. Vysvětlil jsem, že jsem turista, což nepochopil, ale odjel.

Při průchodu Kramolnou přestalo pršet. Z úkrytu v autobusové čekárně vyšlo šest mladých lidí, byli to účastníci trasy 35 km, s nimiž jsem měl stejnou závěrečnou část do cíle. Sluníčko svou intenzitou rychle sušilo mé oblečení, tento proces byl však oddálen druhou dešťovou vlnou, která měla jen krátké trvání. Za Lhotkou následoval návrat na značený úsek, značka modrá jistila mé kroky přes Starkoč do sokolovny v České Skalici. V cíli jsem obdržel pamětní list a obohatil trasovník o několik razítek. V 17:30 jsem nastoupil do rychlíku Trutnov – Praha, abych po přestupu v Hradci Králové do Regionovy přijel v 19:25 do Jičína – spokojený s krásnou jarní sobotou  v krajině Boženy Němcové.

Poděkování patří pořadatelům za zorganizování akce, které se zúčastnilo 296 turistů.

Jan Vaníček, Jičín