Náušnice pestré, barvy neumím vyjmenovat. V ruce kabelku typu pompadůr, ale byl to vlastně květináč s kytkou dočervena. Nebo květina, která se drží nahoře. Kateřina má i růžový skútr. Se svými žákyněmi umí také uspořádat módní přehlídku oděvů z plastů. Nebo z papíru.

Kateřina patří k autorkám, na které se nemusí čekat. V Suchardově domě byla mezi prvními a s radostí vysvětlovala. „Tahle hra vznikla na objednávku přes noc.“ A ukazuje, jak hráči putují svými figurkami klenotnicí a hledají atributy. Bojovka v kresbě, agitka pro Klenotnici.

Zdá se, jakoby malování různě propagační bylo její současnou náplní. Snad ne jen. Své akryly a grafiky tvoří stále. Odhaduje, že propagační malba, zejména dětská, vstoupila do jejího ateliéru ve větší míře před dvacíti léty. Objednávky a náměty se hrnou. Třeba na Vomalovánky. To není překlep. Vždyť přece to slovo krásně vystihuje cíl knížky. Na výstavě byly pokřtěny posypáním z krabice bonbonů.

Zajisté nesmíme zapomenout na druhého umělce výstavy. Mistr Jiří Winter, zvaný Neprakta, vyslal na výstavu svou manželku. Paní Daniela Winterová vysvětluje jak se jednou setkala s Kateřinou a tam vznikla nápad na společnou výstavu. Vzpomínáme na jeho kreslené vtipy a ty paní Winterová na výstavu přivezla. Kromě mnoha dalších kreseb. Břitký Nepraktův humor si mnozí pamatujeme. A je dobře, že nám ho výstava oživuje.

Novopačtí pojali výstavu velkoryse, což je správné. Je kulturní událostí se širším dosahem. V kulturní vložce, která byla v podstatě malým koncertem, předvedli se žákyně a žáci místní ZUŠ. Úspěšně. Písničky s kytarovým doprovodem k tématu maleb a kreseb dobře padly.

Přání pro Kateřinu? Ať ji nápady neopouštějí. Podle výstavy to vypadá to, že takový vinš je zbytečný. 

Bohumír Procházka (proChor)