S dědou Josefem a babičkou Marií jsme chodili do lesa. Nejen na houby, kterých tehdy rostlo v lesích tolik, že jich houbaři nosili domů na zádech plnou nůši. Babička s dědou pracovali jako dělníci v lese, někdy v lese na Ledkovách, jindy až u Hasiny. Nás děti brali s sebou, a zatímco oni prořezávali stromky, anebo hrabali starou trávu (stařinu), my děti si stavěly v křoví svá obydlí, chráněná proti letnímu slunci velkými listy lopuchu. Domů jsme se po pracovním dni vraceli až večer, naplněni svými zážitky z her, ale rovněž vůněmi a plody letního lesa. Malinami a ostružinami, kterých jsme na kraji lesa našli tolik, že nás plně nasytily.

Putování po Českém ráji za Riegrovou stezkou.
Kam na výlet v Českém ráji? Navštivte kuriózní Riegrovu stezku i hydroelektrárnu

Jezdili jsme i do vzdálenějšího okolí. Auto jsme neměli, tak jsme z Mlýnce do Jičína cestovali vláčkem. Znali jsme názvy stanic směrem tam i zpět a mávali výpravčímu, ale i nastupujícím cestujícím, zvláště dětem, které zde tak jako my prožívaly své krásné prázdniny. Z Jičína jsme cestovali autobusem do Prachovských skal a prošli tu všechny značené trasy. Často jsme s sebou brali i své sestřenice a jejich maminku, naši tetu Boženky, někdy i kamarády z vesnice. Ve skalách byl chládek a posvátné ticho, které narušoval jen zpěv ptáků. Skončili jsem v Jinolicích na koupališti, kde se osvěžili a vlakem z druhé strany od Železnice se vrátili do Jičína. Tam jsme výlet zakončili zmrzlinou v cukrárně a večer se vrátili vlakem do našeho Mlýnce.

Cestovali jsme i v zimě. Třeba po zamrzlém rybníku Zrcadlo, kde se to tak krásně klouzalo až na druhou stranu k Nečasu a Budčevsi. Jindy jsme zkoušeli na ledě brusle na kličku, které jsme našli po své mamince na půdě babiččina domku. Anebo se vydali s dědou na vycházku zasněženým lesem přes lávky a kolem rybníka Bučíce do Rožďalovic. Cesta sněhem byla neprošlapaná, proto dost namáhavá a my s tvářemi červenými mrazem jsme rádi přijali teplo vláčku, který nás vezl jen jednu stanici, abych se vrátili do svého zasněženého Mlýnce.

Do Českého ráje proto přijely Kristin Rangnes, prezidentka sítě Evropských geoparků z norského geoparku UNESCO Gea Norvegica, a Elena Mateo ze španělského geoparku UNESCO Ostrovy Lanzarote a Chinijo.
FOTO: Do Českého ráje zavítaly dvě komisařky na důležitou inspekci

Neznám lepší prázdniny, než jaké jsem jako malý prožil v tomto pohádkovém kraji. Věřím, že vše, co jsme tam tehdy nacházeli, tam v nějaké podobě žije ještě dnes. Alespoň doufám. Jinak bych si musel myslet, že to asi nebyla pravda, jenom nějaký můj dětský sen.

Vzpomínal Olda Suchoradský