Škoda, jistě bylo by na vernisáži nabyto, přišli by jistě autoři, kterým je dosud dáno malovat na této Zemi. Přišli by Jičíňáci i přespolní. Aby se setkali se svými známými. Žijícími, i těmi, které máme v živé paměti, dík jejich obrazům.

Kurátorka výstavy Jana Schlesingerová, která se svými kolegyněmi z muzea výstavu připravila, napsala, že výstava vykouzlí atmosféru dávno zašlých časů. Ano, zhlédneme mnoho půvabných míst. Ale setkáme se i se známými obrazy, s tvorbou skvělých umělců. Vždyť jména, jako byl Cyril Bouda, Jindřich Procházka, František Kaván, Josef Váchal, Anna Macková, představují dějiny výtvarného umění. A přináší vzpomínky. Vzpomínky na naše město, na jeho okolí, ale i milé lidi. Tím radostnější, že s výjimkou jednoho zapůjčeného, jsou všechny obrazy majetkem jičínské galerie.

U vstupu do výstavy je veduta Jičína od Josefa Sikory z roku 1756. Tady si můžeme hrát první hru, kterých kromě obdivného dívání a vzpomínání můžeme hrát více. Tady u veduty se můžeme dohadovat, která socha asi stávala na dnešním Lidickém náměstí. Ale perspektivou a takovými těmi věcmi okolo měřítek se nezabývejme. Veduta je veduta.

Jistě si každý hraje tu hru, že hledá své oblíbené místo, oblíbené autory. Mě potěšila účast Libaňaků. Grafika Vladimíra Silovského a malíře Františka Maxe. Oba samozřejmě malovali i známou libáňskou borovičku.

S potěšením našel jsem vzpomínku na Jičíňačku Aničku Hofmanovou (Chaloupky), řadu staveb zobrazených Annou Mackovou a zajisté pověstného Úpíra jejího druha Josefa Váchala. Och, František Kaván a jeho Lodžie. Obrázků lodžie více. Jistě se na své obrazy přijde podívat Břeťa Kužel, která v poslední době stále víc vnáší do díla jinotaje a humor. Michail Ščigol maluje svou Železnici ve dne i v noci…

Dva obrazy, každý jinde, zaujaly mne svou podobností. Najdete?

Souhlasím s Hanou F., která považuje výstavu za jednu z nejpovedenějších.

Výstava potrvá do 6. června, je otevřena denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin.

Bohumír Procházka (proChor)