Popíši jeden velikonoční den a doprovodím ho podřízenými fotografiemi z mého archivu. Příchod Velikonoc předznamenávaly „jidáše“, sladké pečivo, spojené s velikonočním pečením, kam patří i mazance. Ale nejvíce ze všeho zdobená vajíčka – kraslice. Ty se barvily několik dní před Velikonoci. Některé hospodyňky je dělaly třeba i z perníku a krásně je zdobily. Dalším symbolem Velikonoc byly a na venkově ještě jsou zajíčci anebo beránci, černí či bílí, podle schopností a zájmu hlavně dětí, které je milovaly. A samozřejmě ručně pletená pomlázka.

Na Velikonoční pondělí nastala „koleda“. Hospodyně měla nachystaná vajíčka a cukrovinky pro děti, pro dospělý doprovod chlebíčky a do skleničky něco ostřejšího na zahřátí. Už kolem 8. hodiny přicházeli první koledníci. Děti s pomlázkou nad hlavou odříkávaly naučené koledy. Nejen ty staré, ale i ty novější. Odměnou jim byla možnost vybrat si barevné vajíčko a do košíčku přidat i nějaký pamlsek. Postupně koledníků přibývalo, a vše vrcholilo na 10. hodinu. A pak pomalu zájem slábl, kolem poledne skončil. Bylo po slavnosti. Přišlo počítání vajíček, kdo z dětí jich nejvíce vykoledoval a jaké k tomu získal další poklady.

Velikonoční ceremoniál zažily obě naše dcery, později i vnoučata. Vše se opakuje a já věřím, že to ještě na vsi, na rozdíl od města, nějaký čas vydrží. Tak jako jsou naše vzpomínky na Velikonoční koledování v Mlýnci, věřím, že tomu bude letos v dalších obcích, v širokém okolí. I v této divoké době, kdy na nějaké delší vzpomínání a tradice není čas a ani nálada, přesto stále žijí.

Olda Suchoradský