Například sýkorka modřinka svá mláďata krmí hlavně housenkami, a tak hnízdí právě v období jejich hojnosti. Za naší chatkou, která se nachází v Lužanech u Jičína, jich máme hned několik. Do zavěšené proutěné budky nebo do misky v trávě jim dáváme rozťukané vlašské ořechy, které jsou jejich oblíbenou pochoutkou. Téměř každý víkend, který zde trávíme, dostávají příděl této lákavé potravy. Jakmile jim ořechy nasypeme, okamžitě se objeví a za krátký čas dokážou ve svých malých zobácích vše odnést. Objevil se i kos se svým mládětem, kterému také zachutnal vlašský ořech. Bylo zajímavé ho pozorovat, když jím krmil krátce opeřené hnědé mládě.
U rybníka nazvaném Marešák má zhruba v polovině kmenu svoje hnízdo neúnavný špaček. Jakmile jsem si pod strom postavil na stativ fotoaparát a čekal na jeho reakci, mládě vykukovalo ven z kulatého otvoru hnízda a čekalo na rodiče, kteří pravidelně zhruba po 3-5 minutách přinášeli pro něho potravu. Při krmení otevíralo mládě špačka svůj výrazně zbarvený zobáček a dávalo o sobě vědět.
Pro rodiče mláďat toto období určitě není lehké, například sýkorka koňadra přilétá s hmyzem i šedesátkrát za hodinu, což je za celý den nepředstavitelné množství hmyzu. Mláďata v této době nemají ještě funkční letky, ty se musí teprve vyvinout. Jakmile zesílí jejich křídelní svalstvo, můžou se pokusit zamávat křídly a vzlétnout. Po pár dnech se jim to podaří a létání se postupně zdokonalí. Z mláďat se tak stávají samostatní jedinci. Našemu malému špačkovi přeji, aby též brzy nabral potřebnou sílu a mohl tak opustit svoje hnízdo.
Jan Pacák, Lužany
