Sedm studentů herecké části mezinárodního ProART workshop festivalu tance, zpěvu, herectví I psaní v Lodžii. Pořádá Spolek ProART. Na týden se do Lodžie sjedou zájemci o různé druhy umění, aby si vyzkoušeli, jak se to dělá. Na závěr pak je večer gala představení pro veřejnost. Ukázka toho, co za dobu svého pobytu nastudovali. Podobně pracují ostaní sekce. Literátům stačí stolek, židle a kafe. Pro všechny se v Lodžii místo najde, i když Teatron – divadelní komplex bude dobudován až začátkem příštího roku.

Proč Lodžie je už tři roky jedním z míst, kde se festival pořádá? O tom si povídáme s ředitelem ProArt festivalu. Sedí na zemi v ztemnělém Oktogonu s počítačem na klíně, schůzují s Jitkou Břízovou, však známe její housle z četných jičínských koncertů. Dostávám 10 minut. Martin (tanečník, režisér, choreograf) vykládá, že festival letos pokračuje už osmnáctým rokem na různých místech. V Lodžii je počtvrté. Proč Lodžie? Genius loci. „Stačí jen krátce tu pobýt a člověk pochopí.“ Ptám se provokačně, že jistě je pohodlnější být někde v angažmá, nemít existenční starosti. Usmívá se. Pak znějí slova jako Tvůrčí svoboda. Jak se někteří lidé pod vzájemným poznáním přitahují. Mnoho rozličných debat. Tříbení názorů… . „Tady vítězí duch nad hmotou."

Festival Šrámkova Sobotka v pátek 9. července.
FOTO: Šrámkova Sobotka je nejen literární festival, ale i místo pro setkávání

Ano, to je Lodžie. Kde bych měl možnost tak si popovídat s Mirkem Etzlerem. Slyšet z jeho slov tu úctu k lidem, jako byl pan Voska, pan Kemr, pan Macháček, paní Chramostová. A další. Generace Národního divadla. Slovo pan, paní, není jen součást oslovení. To je projev úcty. Ano, když jsme šli do lesa useknout klacky na představení, vycítil jsem z debaty i určitý generační předěl. Nebo jinak - náhled na to, jak se dnes hraje. Ostaně Miroslav Etzler formuloval to lapidárně: „Z Romea a Julie musí být zřejmá ta láska. Není možné, aby Shakespeare byl z představení zcela vymazán.“

Tohle byl jenom kousek, jedno nahlédnutí do jednoho podvečera ve Valdštejnské Lodžii u Jičína. Věru bylo o čem přemýšlet cestou domů Lipami.

Bohumír Procházka (proChor)