U stánku Statku Ledkov, kde se vyráběly podzimní věnce, byl nával hned po otevření koleje. Zájem byl i o vlastnoruční výrobu nádobek z keramiky.

Čanoju se jmenuje japonský čajový obřad. Jeho průběh předvedl a vysvětlil Robert. Byl v kimonu a někteří diváci seděli na polštářích na zemi. Bylo ticho, jen Robert jemně vysvětloval a popisoval obřad. Nádoby parádní porcelánové, nářadí dřevěné, většinou bambusové. Štětička, která trochu vypadala jako štětka na holení, byla z roztřepaného bambusu. Robert prozradil, že nejlepnější provedení dá se pořídit jen za 900 korun.

Ke koštování byl vybraná Anička. Když potom jsem se ptal na chuť, chvíli přemýšlela, a pak řekla neutrálně, že to nebyla žádná výrazná chuť. Spíš trochu hořká. Ona je slušně vychovaná dívka.

Robert pak ještě dodal, že každý kousek z čajového nářadí má svůj přesně vymezený účel. Fascinovalo mě, jak bylo při vaření čaje ticho. Takové až nábožné. Když všechno skočilo, představoval jsem si, jak přímo v těchto místnostech sídlila sovětská vojenská posádka a to takové ticho nebylo. Na vojně ticho není. Takže jsem se zaradoval, jak se svět změnil.

Pak Laďka držela hlasovou dílnu, ale tam jsem nebyl. Šel jsem psát a jíst a rozmrznout.

Po obědě byla vernisáž. Mladá umělkyně, jménem Magda, kterou známe z Apropa, otvírala svou první výstavu. Pracuje pod odborným vedením Radky Mizerové - Smolíkové. Magda toho za svými brýlemi moc nenamluví, Radka není málomluvná. A tak odhadla tvůrčí vzepětí slečny malířky na 10 let. Nejprve tužka, pak přišla pastelka, akvarel a další techniky. Zatím se Magda soustřeďuje na portrét. Konkrétní osoby? Nebo imaginární, vymyšlené? Zeptejte se autorky.

Ta tam stála, v ruce puget, dokonce bublinky na přípitek, ani to nemohla pobrat. Co my víme, co znamená pro dívku – malířku takový slavný den. A budoucnost? Radka navrhla a provedla první keramické kalíšky, vázičky. První prototyp se nepodařil. U keramiky se musí dodržet teplota. A její správnost se musí vyzkoušet. Povedlo se. Pestré Magdiny barvy ke tvarům sedí. A když Ledkov dodá správnou květinovou náplň - nádhera. Magdina maminka prozradila, že dcera tiše chodí po zahradě a zatím si prohlíží přírodní motivy. Takže uvidíme na další výstavě.

Kvarteto studentů pražské konzervatoře hrálo svou barokní muziku ve složení: zobcová flétna, violoncello, zpěv a basová loutna zvaná theorba. V tomto složení hrálo v koleji poprvé. A úspěšně. I když teorba, která má 14 strun, při nízké teplotě v místnosti nedržela ladění a bylo třeba neustále dolaďovat. Katalánské lidové písně i díla klasiků zněla v prostorách postavených v době, kdy muzika vznikala, skvěle. Skvělá byla i nálada. Nejen proto, že dvě dívky z kvarteta jsou z jičínské líhně.

Zážitků mnoho, i když naše zpráva přináší jen část programu, který v koleji proběhl až do večera dne 28. měsíce září roku 2022.

Bohumír Procházka (proChor)