Toníček (1,1 let) rozvíjí svůj slovník vyloženě mužským způsobem, bez ohledu na délku, či obtížnost vyslovované mluvy. Nebylo jeho první slovem oblíbená máma, ale auto. Přitom pod ten pojem zahrnuje i traktor. Etymologové by to jistě dokázali vysvětlit. Traktor přece „auto“maticky jezdí, dělá rámus, je ekologicky škodlivý. A tak dále. Slovo lampa začal vyslovovat v okamžiku rozsvícení světla. Má to ve své blonďaté hlavičce přesně srovnané a i podložené.

Ema.Ema.Zdroj: Bohumír ProcházkaEma (3,2 roky) je poněkud člověk nemluvný. To neznamená, že neumí mluvit. Vůbec ne. Pokud se podaří ji rozhovořit, dovede nakonec klást až otázky téměř záludné. Ví, jak dostat rodiče a prarodiče do úzkých. V současné době se zabývá tvořením nových slov (derivologie). Pověšovátko. No není to nádhera? Kde a za jakých okolností slovo vzniklo nevím, na dotazy neodpovídá. Myslí si svoje o blbosti mé otázky. Ale o cihlítku něco vím. Plete se na stavbě a sbírá úlomky, či odřezky cihel, které sestavuje pro svou potřebu. Buduje další, vedle stojící dům. Svůj dům.

Proč ale ty zdrobněliny (deminutiva)? Není to nádherné? Blonďatá, poněkud rozcuchaná hlavička (kadeřnictví ji zatím chválabohu nezajímá) tvoří si svůj malý, paralelní svět, do kterého nás nezve. Tam si žije svou fantazií. Je to tak dobře. Zatím. Třeba nám o tom intimně bude jednou vyprávět. Možná. Roste nám nový člověk. Má svá moudra, proč by měl poslouchat ta naše, tolikrát omílaná. A kdo ví, jestli vůbec pravdivá.

Bohumír Procházka (proChor)