Kliknutím zvětšíteJak již dnes dobře víme, krátkokrcí zástupci dravých mořských plazů plesiosaurů, takzvaní pliosauridi, byli u nás kdysi poměrně hojní a k dispozici máme i povícero jejich fosilií. Stačí zmínit objev fragmentu obří čelisti z lokality Bílá Hora v Praze, který patřil pliosaurovi asi osm metrů dlouhému.
Naproti tomu dlouhokrcí plesiosauři, kteří bývají často spojováni s proslulou skotskou Lochnesskou příšerou, se na našem území v takovém počtu patrně nevyskytovali. Přesto přinejmenším jednu jejich fosilii od nás známe, je ve sbírkách Národního muzea a byla objevena u vsi Hudcov nedaleko Teplic v severozápadních Čechách.
Původně byla roku 1906 popsána jako „Cimoliasaurus teplicensis“ profesorem Antonínem Fričem, který je známý také jako vědec, který popsal také již představeného ptakoještěra od Chocně a rovněž zmíněné dva nálezy potenciálních dinosaurů od Srnojed a Kralup nad Vltavou.
Z „českého“ zástupce vývojově vyspělých dlouhokrkých plesiosaurů se dochovalo několik fosilních fragmentů. Jde o těla obratlů, fragmenty žeber, lopatku a další kost přední nebo zadní končetiny.
Ty byly objeveny v sedimentech teplického souvrství, pocházejících z období pozdního turonu, což odpovídá stáří asi 92 až 90 milionů let. V roce 2012 o tomto nálezu stručně pojednal český paleontolog Boris Ekrt z Národního muzea, o dva roky později pak stejný vědec popsal nález detailněji, a to spolu s trojicí dalších badatelů.
Plaz od Hudcova
V práci je uvedeno, že nález představoval nespojitou kostru, tvořenou pravděpodobně hrudními a ocasními obratli, nekompletní lopatkou a úlomky žeber, které byly původně umístěny na sádrovém panelu v expozici. Ze stejné lokality jsou známé také další obratle, přičemž délka a tvar odpovídá charakteristice obratlů u elasmosauridů.
Stejně tak lopatka svým tvarem odpovídá dobře anatomii těchto mořských dravců. Plaz od Hudcova byl tedy s největší pravděpodobností skutečnou „českou lochneskou“ – zástupcem dlouhokrkých elasmosauridních plesiosaurů.
Podobně jako dřívější české objevy i dosud nepojmenovaný český elasmosaurid má za sebou poměrně dlouhou historii. Je znám již více než století a stále o něm mnoho informací neznáme.
Ještě horší situace je i u potenciálního druhého plesiosaura, jehož fosilie v podobě několika spojených prstních článků byly objeveny u blízké obce Lahošť nedaleko Teplic. Mají stejné stáří jako „Cimoliasaurus teplicensis“ a dostalo se jim jména „Hunosaurus fasseli“. Potenciální fosilie plesiosaurů pocházejí i z jiných míst našeho státu, žádný ale není z hlediska určení tak nadějný jako elasmosaurid od Teplic.
Čeká na vědecké jméno
A jak tedy tento predátor vypadal? Vzhledem k velikosti dochovaných obratlů (délka kolem pěti centimetrů) a fragmentu lopatky o délce zhruba 20 centimetrů lze předpokládat, že se jednalo o menší druh, s délkou maximálně několika málo metrů.
Rozhodně tedy nešlo o giganta dlouhého až kolem 12 metrů, jako byl například severoamerický rod Thalassomedon. Měl relativně malou hlavu s čelistmi osázenými drobnými ostrými zuby, dlouhý krk, proudnicové tělo a veslovité zakončení všech končetin. Podobně jako ostatní elasmosauridi se nejspíš živil vodními živočichy, jako byli korýši, měkkýši a ryby.
Elasmosauridi měli ze všech plesiosaurů nejdelší krk, který byl tvořen až 76 obratli! Rekordní počet náleží druhu Albertonectes vanderveldei, jehož celková délka činila 11,6 metru, z toho krk rovných sedm metrů.
Rod Cimoliasaurus byl stanoven již roku 1851 americkým paleontologem Josephem Leidym, který takto popsal fosilie z New Jersey.
Je prakticky jisté, že český druh nebyl s tímto mnohem mladším a geograficky vzdáleným tvorem blízce příbuzný, proto je jméno cimoliasaurus pouze neoficiální a provizorní. Pokud by se v budoucnu podařilo objevit kompletnější materiál, mohl by obdržet zcela nové vědecké jméno. Na to si ale nejspíš budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat.
Vladimír Socha
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
