Domů spousta lejster s podrobnou informací, jak vypadá operace, anestezie. I předpokládaná doba pobytu a doporučení na co dbát po návratu. Nástup s trochou nervozity i obav, jak my lidé máme. Vyšetření na Covid, za 20 minut výsledek, negativní, přijata. Pokoj dvoulůžák s příslušenstvím. Ještě pamatuje časy, kdy bylo osm postelí na pokoji.

Nástup v pondělí, ten den příprava, operace plánována v úterý. V poledne přišel pan doktor, řekl, že je moc pacientů, vezmeme vás dnes, připravte se, souhlasíte? Ráda. Na velkou přípravu nebyl čas. Nevadí. Zřízenec kličkoval s pojízdným lůžkem cestou na sál s humorem. V předsálí zaslechla hovor zdravotníků. „Téhle paní že je osmdesát?“ Zajímavé, co si ženská zapamatuje ve chvíli, která by měla být vypjatá. Když to pak doma vypráví, je nám oběma dobře.

Ve čtyři už na JIP. Asi. To pacientka neví. Dospává. Když ji sestřička jemně probudí, pacientka se rozklepe zimou, tak přikládá další peřinu. „Už mě rozehřála.“ Večer na pokoji ji sestřička už pěšky dovede na záchod.

Pes Maxík.
Nosí váš pes zimní obleček? Pošlete nám jeho snímek!

Druhý den už má pacientka možnost sledovat cvrkot. Obdivuje, jak vypjatým situacím jsou zdravotníci často vystaveni a jak to v klidu zvládají. Až v zamyšlení později si člověk uvědomí to vypětí. Druhý den po operaci se prochází. Aby ne, kýla je lehká operace, to dělají na vrátnici, říká se. Však jen kdo to zažil, dovede jen nahlédnout do toho, co znamená, rozříznout břicho a všechno to tam uvnitř spravit. Jaká rizika to představuje a jakou zodpovědnost zdravotníci mají. Nejen lékaři. Všichni okolo.

Ve středu sedíme doma u kafe. Na stole je kytka, jmenuje se gerbera. Há vypráví. Je nám dobře. Nejen z pocitu vykonané důležité části uzdravování. Z toho, jací jsou lidé, kteří se o to zasloužili.

Vlídné slovo a citlivé zacházení je polovina léků. To na jičínské chirurgii vědí a podle toho konají. Fráze by zněla budu se tam ráda vracet. To raději ne. Tak opravme. Budu na ně s díky vzpomínat.

Bohumír Procházka (ProChor - podle vyprávění své ženy Haničky)