Pekelná brána s jedovatými výpary v Turecku
Vchod do podsvětí, o kterém se píše v antické literatuře, se nachází v Turecku u starověkého města Hierapolis. Chrám věnovaný římskému bohu podsvětí Plutovi s nedalekým smrtícím otvorem měl být hranicí, oddělující svět živých a mrtvých. Přiblížit se sem mohli jen zasvěcení kněží. Zvířata, která se k otvoru, z něhož vycházela mlha, dostala příliš blízko, umírala bez zjevných příčin. Římané měli jasno. Mohl za to bůh podsvětí.
A podle archeologických vykopávek se zde skutečně odehrávaly rituály, při nichž docházelo k obětování mladých býků. Ti ale umírali, aniž by na ně kněz vztáhl ruku. Vysvětlení přinesla až věda. Tajemný otvor je tektonický zlom, ze kterého uniká oxid uhličitý. Ten je těžší než vzduch a drží se při zemi. Proto zvířata s hlavami u země smrtícímu plynu, který je bez zápachu a rychle je omámil, na rozdíl od stojících kněží podlehla.
Šlehající plameny v Turkmenistánu
Kráter Derweze, ze kterého už půl století šlehají plameny, byste našli uprostřed pouště Karakum v Turkmenistánu. Nevytvořily ji ale mocnosti pekelné. Sovětští geologové tu v roce 1971 zkoumali zásoby zemního plynu, které zde objevili.
Jenže země se pod vrtnou plošinou propadla a z kráteru začal unikat metan. Aby ochránili lidi z nedaleké vesnice a v domnění, že ložisko brzy vyhoří, se rozhodli plyn zapálit. Plameny ale už nikdo nedokázal uhasit a tak se začaly množit skazky, že by přece jen mohlo jít o bránu do samotného pekla.
Tajemný kráter Batagaika na Sibiři
Jakutští pastevci sobů kráter, který je největší termokrasovou proláklinou na světě, uctívají jako místo, jímž jako branou do podsvětí odešli duše jejich předků. Bezedná rachotící jáma vzbuzuje strach. Ostatně jedna z jakutských legend varuje, že jednou kráter pohltí vše kolem. Kráter Batagaika, označovaný jako vchod do podsvětí, způsobily změny klimatu a přispěl k tomu i zásah lidí. Kvůli kácení lesů se začala rozmrazovat do té doby trvale zmrzlá půda a jáma se tak začala víc propadat. Tání ledu na Sibiři vlivem globálního oteplování dál pokračuje a míst, kde se vytvářejí propadliny a krátery, tak přibývá.
Pekelná brána pod hradem Houska
Pověst o cestě do pekla láká na hrad Houska na Českolipsku nejen turisty, ale i senzibily a milovníky záhad. Energie, která zde vyzařuje, prý rozhodně není běžná. Ve skále, na které byl hrad postaven, má být podle legendy průrva, vedoucí až do samotného pekla a možná i vstup do jiné dimenze. Podzemní chodby a prostory, které by se prý pod hradem mohly nacházet, ukrývají řadu tajemství.
Jako ochranu, aby se mocnosti pekelné nemohli dostávat průrvou na svět, byla postavena hradní kaple. Pověstí se ovšem k jednomu z našich nejstarších dochovaných hradů váže víc. Třeba ta o postavě v černé mnišské kápi, která ač nemá obličej, hrad v noci bedlivě střeží.
Hrad Trosky s branou mezi věžemi
I k hradu Trosky se váže pověst, že se tu otevírá brána do pekla. Ostatně při troše fantazie můžete věže Trosek vnímat jako rohy samotného ďábla, trčící ze skály. Hrad, jehož výstavba začala ve 14. století, prý provázela smůla od samého začátku. Zranění dělníků, zvířat i nevysvětlitelný pád zdi vyvolávaly strach lidí a tím i pověsti, které se začaly o hradu šířit. Že prý rozsedlina na svahu mezi věžemi nebude ničím jiným, než branou, odkud se za noci dostávají bytosti pekelné, aby na stavbě škodily.
Hrad Trosky působí tajemně dodnes a pověstí se k němu váže hned několik. Třeba ta, že se pod ním nacházejí rozsáhlá sklepení. Nebo ta o znepřátelené babičce a její vnučce, sídlících každá v jedné z věží, pojmenovaných po nich Panna a Baba. Také o lupu loupeživých rytířů, ukrytém kdesi v podzemí hradu, se v souvislosti s Troskami vyprávělo. Nikomu se ho ale objevit nepodařilo.
