Vodopády Iguazú navštíví každoročně více než milion turistů. Obě země, na jejichž území se vodopády nacházejí, kolem nich vytvořily rozsáhlé národní parky, chránící i okolní zachovalé deštné pralesy. Podle webu britannica.com byl Národní park Iguazú založen v roce 1934 v Argentině a v roce 1939 v Brazílii. Oba parky byly vytvořeny k zachování vegetace, divoké zvěře a scénické krásy spojené s vodopády.

Celá oblast patří ke světovému dědictví UNESCO. Vodopády byly poprvé zaznamenány španělským dobyvatelem Álvarem Núñezem Cabezou de Vaca, který tento přírodní skvost pro svět objevil již v roce 1541.

Z pohledu do Ďáblova chřtánu mrazí

Vodopády Iguazú svojí šířkou tři kilometry předčí i slavné Viktoriiny a výškou až 80 metrů zase Niagárské vodopády. Při maximálním průtoku v období dešťů lze napočítat více než 270 samostatných vodopádů. Sledovat kaskády, chrlící v průměru 1 756 metrů krychlových vody za sekundu, je úžasné a při pohledu do kotle největšího vodopádu zvaného Ďáblův chřán, ležícího v srdci celé lokality, musí běhat mráz po zádech každému. Řeka tu padá za pořádného hukotu do hloubky 80 metrů a masy vody padající do bezedné hlubiny vytvářejí neustálý mlžný opar.

| Video: Youtube

Vodopády Iguazú leží na hranici mezi Argentinou a Brazílií a pohled na ně stojí za to z obou stran, byť větší část připadá Argentině. Každá strana totiž nabízí jiné, přesto úchvatné výhledy. „Brazilská strana nabízí návštěvníkovi celkový pohled na vodopády a naopak argentinská strana vám umožní dostat se až do těsné blízkosti jednotlivých vodopádů a padajících mas vody,“ uvádí web soleada.cz.

„Argentinská strana je místem pro zážitek z vodopádů zblízka, s projížďkami na motorových člunech zmáčenými vodou pod hučícími proudy a visutými chodníky, které vás zavedou až na samý okraj Ďáblova hrdla a ještě dál. Brazilská strana nabízí perspektivu. Díky nádherným panoramatickým výhledům na vodopády Iguazú je to ideální místo pro fotografování a získání představy o jejich rozsahu a měřítku, aniž by se váš fotoaparát promočil,” popsal James Draven na webu thetimes.co.uk. Nejlepší doba k návštěvě vodopádů Iguazú je podle něj od konce března do května nebo od srpna do začátku října.

I když je větší část rezervace nepřístupná, pro turisty jsou v okolí vodopádů vybudované stezky, ze kterých je možné pozorovat zdejší bohatou faunu i flóru. Roste zde na dva tisíce druhů rostlin, poletují motýli, mezi množstvím ptáků můžete vidět tukany, papoušky i kolibříky, potkat můžete hravé nosály. Okolní subtropický prales je ale i domovem tapírů, mravenečníků obrovských, vřešťanů, ocelotů, jaguárů, pum a kajmanů.

Komu by nestačilo pozorovat vodopády z chodníků a vyhlídek, může si vyzkoušet adrenalinovou projížďku lodí do těsné blízkosti vodopádů nebo využít nabídky vyhlídkových letů helikoptérou a sledovat celou tu nádheru z ptačí perspektivy.

Bůh ve vzteku rozřezal řeku

Iguazú znamená velká voda a legenda, předávaná po generace, se vztahuje i k těmto vodopádům. Podle ní si chtěl mocný bůh lesů Mboi vzít za ženu krásnou dívku jménem Naipí. Ta ho ale nechtěla a se svým pozemským milencem se vydali na útěk kánoí po řece Iguazú. Když se žárlivý bůh o její zradě dozvěděl, ve vzteku rozřezal před jejich loďkou řeku a vytvořil tím vodopády, ve kterých, padajíc do hlubin, milenci zahynuli.

Zajímavý cestopis s názvem Velké vody Iguazú slavné cestovatelské dvojice Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda je záznamem jejich dobrodružného putování s Tatrou 87 Argentinou a Paraguayí k jednomu z nejkrásnějších divů světa – vodopádům Iguazú. Knihu doplňují i jejich fotografie.