Existuje jedna stará legenda; Když Bůh rozděloval lidem Zemi, Gruzínci přišli pozdě a žádná krajina na ně nezbyla. Dali ale prý ochutnat Všemohoucímu své víno a on nad nimi přimhouřil oko.

„Zbyla mi jedna krajina, sice malá, ale líbezná. Je obklopená z jedné strany mořem a z druhé strany vysokými horami,“ řekl. „Mám ji tak rád, že tam sám chodím odpočívat, když jsem unaven. Dám vám ji, ale musíte mi slíbit, že ji bude přede všemi bránit a nikdy si ji nenecháte vzít.“

A tak Gruzínci dostali Gruzii. Jak jsem mohla sama poznat jsou to lidé nesmírně milí a pohostinní, někdy možná až trochu plaší a ostýchaví. Ale stačí se podívat do historie - jakmile se na jejich zemi někdo křivě podívá, neváhají ji bránit i proti přesile.

Ta legenda zkrátka musí být pravdivá.