Stále více lidí z velkých měst hledá místo pro svůj budoucí domov v jejich blízkém okolí, především ve starší zástavbě, nebo stejně jako v případě Kateřiny s Josefem na pozemcích, které byly určeny k rekreačním účelům. Když objevili starší rozlehlou zahradu usazenou ve svahu pod lesem, bylo rozhodnuto. Když pak na řadu přišly úvahy o budoucím bydlení, bylo zřejmé, že ani rozsáhlá rekonstrukce víkendové chatky, která už měla nejlepší roky za sebou, by mladé rodině potřebné zázemí nenabídla.

Dům Zilvar alias housenka
Dům jako housenka. Dřevostavba české architektky obletěla celý svět

Investoři ale měli jasno v tom, jak by měl jejich budoucí dům vypadat. „Chtěli v prvé řadě stavbu, která bude citlivě navazovat a komunikovat se svažitým terénem. Zároveň by se měla stát přirozenou a samozřejmou součástí okolní přírody, nijak na sebe neupozorňovat, nic okázalého,“ říká David Maštálka z A1Architects. Právě tento pražský ateliér přizval mladý pár ke spolupráci.

Oslovila je především střídmost a zároveň nápaditost jejich realizací, třeba využití opálených fošen, což je tradiční japonská technika impregnace dřeva proti hmyzu a houbám, kterou A1 Architects použili na fasádu vesnického domu z 18. století. Že mají Kateřina a Josef podobný vkus, bylo architektce Lence Křemenové prý jasné už během prvních schůzek. „Měli už s předstihem vybrané vodovodní baterie nebo svítidla, která oslovovala i nás. Shodu na výsledné podobě exteriéru i interiéru nebylo proto těžké najít,“ konstatuje.

Prvním a pro budoucí podobu nového bydlení zásadním rozhodnutím byl výběr místa pro jeho umístění. „Zkoušeli jsme různé varianty s různou orientací stran i výhledů,“ vzpomíná Lenka Křemenová. Nakonec se však spolu s investory vrátili na samotný začátek. „Zjistili jsme, že místo, kde stála původní chatička, bude nejvhodnější, je prověřené časem, a stejně dobře proto poslouží jako základna nového domu.“

V nejstarší, čtyřiatřicet metrů dlouhé zděné chalupě žily generace hospodářů s rodinami, stejnému účelu slouží i dnes.
Když se jihočeskému statku vdechne nový život. Z usedlosti se stal skvost

Ideálním materiálem pro nepříliš velký, lehký a prosluněný objekt, který nabízí svým obyvatelům užitnou plochu necelých 200 metrů čtverečních, se stala obvodová konstrukce z lehkého dřevěného skeletu. Fasáda z modřínového obkladu má na přání investorů barvu holubičí šedi, místy s fialově modrým odstínem, proto si majitelé pro své bydlení zvolili název Holubí dům. Ostatně skutečný holub hřivnáč nebo hrdlička zahradní, kteří přilétají občas z nedalekého lesa, jsou na zahradě vítanými hosty především malé dcerky Josefíny.

Jižní, západní a severní křídlo

Kateřina a Josef chtěli přízemní dům, který bylo však třeba usadit do svažitého terénu. Architekti proto nechali objekt jednoduchých, archetypálních tvarů postupně kaskádovitě stoupat ve třech úrovních po severním svahu, čímž došlo k rozdělení do tří křídel podle typu užívání. „Dřevostavba se díky tomu ztrácí v okolní zeleni, jen tak odpočívá ve vysoké trávě,“ popisuje David Maštálka. Nejvýše je umístěné jižní křídlo. Jako jediné má sedlovou střechu, která byla požadavkem místní regulace. Právě zde, v hlavní obytné místnosti s kuchyní s otevřeným prostorem, tráví rodina nejvíc času, sálavá šamotová kamna s prosklenými dvířky a vestavěným sezením pocitově oddělují jídelní kout od obývacího pokoje.

Protože je v obci dostupná pouze elektřina, stavebníci pro vytápění zvolili tepelné čerpadlo voda–vzduch. Na krbová kamna s dvanáctihodinovou akumulací však nedá rodina dopustit. V části převýšeného podkrovního prostoru vznikla otevřená galerie, která slouží jako praktická pracovna, když se Kateřina nebo Josef rozhodnou částečně pracovat z domova. Když už je práce nad hlavu, vede přímo z ní vstup na zatravněnou plochou střechu západního křídla, kde lze v klidu relaxovat. Obývací pokoj přechází v zastřešenou terasu, dělí je pouze prosklená stěna s posuvnými dveřmi. O zastínění velkorysého venkovního prostoru k posezení se netradičně a neobyčejně působivě stará stále pokračující krov lomené střechy, díky němuž interiér prosklenou stěnou splývá s okolní zelení.

Žofie Dařbujánová, sympatická rebelka s nezaměnitelným hlasem žije se svým přítelem na pražských Vinohradech.
Jak bydlí zpěvačka Žofie Dařbujánová: co se leskne a netřpytí, nemá u ní místo

V západním křídle, které má plochou střechu, našli privátní prostor rodiče. Kromě ložnice je zde koupelna a šatna. V severním křídle je umístěn dětský pokoj, pokoj pro hosty a další koupelna, mírně pultová střecha je i tady už plně zarostlá zelení a nabízí výhled do okolní přírody. Přáním investorů bylo, aby do jejich domu v maximální možné míře vstupovalo přirozené světlo, proto jsou v interiéru kromě dřevohliníkových oken s trojsklem umístěny také světlíky.

Trochu Skandinávie, trochu Asie

Přirozená struktura dřeva, odstíny šedých, hnědých tónů a bílé, přechází z exteriéru i do interiéru domu. V domě dominuje bílá barva s černými akcenty třeba v podobě lehkých křesel. Zatímco volba barev, povrchů a řešení vestavěného nábytku evokuje skandinávský styl, tradiční české venkovské chalupy připomíná zase přiznaná konstrukce kleštinového krovu nebo centrální umístění kamen.

Zajímavým prvkem, který našel inspiraci v Asii, je příčka mezi ložnicí rodičů a koupelnou rodičů. Kateřina s Josefem nechtěli klasické dveře, místo nich slouží vertikálně usazené otočné fošny z modřínového dřeva, které fungují jako paraván s možností naklopení, a tím uzavření pohledu do koupelny. Ostatně i koupelna s černými říčními oblázky, které suplují obklady a doplňují tmavou šeď cementové stěrky na stěnách a podlaze, je hodně blízká stylu bydlení třeba na Bali. Barevně i stylově netradiční obklad doplňují pravá kamenná umyvadla. Jednotlivé zdánlivě stylově nesourodé prvky architekti propojili vkusně a citlivě.

Nábytek by měl mít odřené rohy, rozpraskané kraje, opotřebovaný kov, odloupaný lak nebo neošetřené dřevo.
Design na vlně nostalgie. Styl Shabby Chic z bytu udělá romantickou oázu

Nic není navíc nebo zbytečnou exhibicí, všechno dohromady působí útulně a přívětivě. Při zařizování se podařilo účelně a promyšleně využít celý prostor, například vestavěný nábytek v předsíni nabízí dostatek úložného prostoru na svršky i boty. Odkládací plochu u okna lze využít i na sezení. Materiály a barevnost, včetně kombinace březové překližky s laminovanými plochami, navíc dávají rodině prostor pro různé variace nábytku a doplňků, ať už jde o vázy, nebo textilie či lampy.

V plánu je biotop

Revitalizací pod taktovkou studia Arboreus prošla vzrostlá zahrada. Vznikly sice cestičky a chodníčky, které spojují dům s garáží u hranice pozemku, ale dům se přesně, jak si přáli Kateřina a Josef, ztrácí v okolní vegetaci. Na zahradu lze vstoupit nejen z kryté terasy u obývacího pokoje, další otevřené terasy jsou přístupné z každého pokoje, včetně koupelny. Rodina myslela už při přípravě projektu na další etapu výstavby, kdy by ve spodní části zahrady měl v budoucnosti vzniknout vejminek pro nejstarší členy domácnosti či oddělené bydlení pro návštěvy a garáž. V plánech je také malé „biotopové" jezírko.

A1Architects

První samostatné projekty členů ateliéru A1Architects spadají do roku 2003. V roce 2005 se v Praze se začíná formovat studio a kreativní dílna A1Architects, jejíž jádro tvoří Lenka Křemenová a David Maštálka, původně spolužáci z ateliéru architektury s označením A1 na UMPRUM. Součástí ateliéru jsou architektky Tereza Schneiderová a Zuzana Sagitariová a architekt Jan Kropík.

Práce ateliéru je charakteristická mezioborovou komunikací a hledáním jedinečných řešení. Za své projekty získali řadu ocenění. Už dvakrát byly jejich realizace nominovány na Mies van der Rohe Award – Evropskou cenu za současnou architekturu a objevily se v prestižních zahraničních publikacích.