Česká republika a její občané by skutečně potřebovali politickou shodu na klíčových otázkách typu zahraniční a bezpečnostní politiky, vzdělávací či energetické koncepce, důchodové reformy. V tom měl prezident Petr Pavel při včerejším projevu ve sněmovně plnou pravdu.

Realita je ovšem opačná a obávám se, že ji výzvy hlavy státu k naslouchání, toleranci a součinnosti nezmění.

Martin Komárek
Berlusconi: sláva i aféry

Po ruce je několik příkladů. Pominu-li marginálii, že šéf hnutí ANO Andrej Babiš po Pavlově proslovu nezatleskal, nelze nezmínit slova o zradě a zaprodání republiky. Těmi častovali zástupci ANO a SPD ministra vnitra Víta Rakušana za jeho souhlas s migračním paktem EU. Laciná populistická reakce. Stejně jako hloupý postup vlády, která předem nikoho neinformovala o svém záměru.

Podobně neprostupnou bariéru staví kabinet mezi sebe a oponenty v případě konsolidačního úsporného balíku. Ministr financí Zbyněk Stanjura odborům oznámil, že jejich připomínky vnímá, ale můžou si je strčit za klobouk, neboť vládní návrh bude bez obsahových změn přijat, a hotovo.

Luboš Palata
Dohoda o migraci. To nejvíc, co si Česko mohlo přát. Opozice je mimo

K tomu Babiš dodává, že pokud vyhraje volby, vrátí daně na původní úroveň.

V zásadních tématech zkrátka není mezi pětikoalicí a opozicí žádný průnik. Zájmy země jsou stranickým špičkám ukradené.