Proč?

Počet nakažených už několik týdnů neklesá, poslední dobou mírně roste. Mírně roste i počet pacientů v nemocnicích a bohužel i nejvážnějších případů. Kapacita jednotek intenzivní péče je naplněna na nějakých pětaosmdesát procent. Lehce stoupá i reprodukční číslo ukazující, kolik dalších lidí infikuje jeden nemocný.

Češi chodí do práce i s covidem. Divíte se jim?

I kdyby respirátory zabraly, uleví se nemocnicím nejdříve za dva týdny. To už budou, v lepším případě, na samotné hranici vyčerpání. O tom, že nové zařízení zabere, lze ovšem pochybovat. Prakticky polovina obyvatel považuje covid za humbuk a všechna vládní opatření za šikanu. Policie nemá dost prostředků a sil vymáhat kázeň.

I kdyby se zdravotnictví zachránilo, jako už dvakrát těsně před kolapsem, není to řešení. Počty pacientů sice o něco poklesnou, ale pořád budou tak vysoké, že neumožní větší úlevu. Návrat dětí do škol by byl za těchto podmínek absolutním hazardem, testy netesty.

Kdo utíká z boje

Vláda se znovu snaží epidemií nějak proplout. Zavřít oči a věřit, že to vyjde. To ovšem není vedení, nýbrž týrání národa. Správnější by bylo nyní na několik málo týdnů zásadně omezit pohyb a setkávání lidí. Teprve pak by se dal čekat ústup viru.